Původní labyrint vznikl v třineckém lesoparku už v roce 2015. Zub času ale udělal své a jeho barvy téměř vymizely. Společnost STaRS proto povolala toho nejpovolanějšího člověka, aby mu vrátil jeho někdejší lesk. Minulý týden svou práci dokončil.

„Labyrint dokáže jednu neskutečnou věc. Když jím procházíte, harmonizuje vám pravou a levou hemisféru mozku. Chůze v něm vystředí obě hemisféry a člověk tak snáze srovná své myšlenky a občas si i uvědomí, co třeba ho v životě trápí a co by chtěl změnit,“ popsal tvůrce labyrintů Petr Litvák.

Možná proto pohyb v labyrintu mají rády děti, a to dokonce i ty s mentálním postižením.

Navzdory tomu, co si myslí mnoho lidí, labyrint není bludiště, je totiž jednocestný. Má svůj střed, který symbolizuje srdce labyrintu i člověka, který k němu míří. „A když přejdete k němu, je třeba se stejnou cestou vrátit zase zpátky,“ upozornil.

Právě podle pohybu lidí v labyrintu pozná, jaký chodec ve skutečnosti je. Někdo se do něj vstoupit neodváží vůbec, jiný podvádí a přeskakuje cesty, další sice třeba dojde do středu, ale pak už to vzdá. To všechno ukazuje na povahu dotyčného, že i ve svém životě podvádí nebo věci vzdá dříve, než je dokončí.

Tento třinecký labyrint je přesnou kopií slavného labyrintu, který se nachází v gotické katedrále v Chartres. Je tam vsazený do podlahy u hlavní chrámové lodi. Labyrint ve středověku symbolizoval pro křesťany cestu k svatému hrobu v Jeruzalémě. „Lidé jej procházeli dokonce po kolenou, aby dali najevo svou pokoru a pokání,“ připomenul Litvák.

I on sám u tvorby či renovací zažívá spoustu hodin, které tráví na kolenou. Jeho práce je náročná, musí se soustředit, aby barvou nekápnul vedle. „Takže i má práce je plná pokory,“ pousmál se Petr Litvák. Na svědomí má už několik labyrintů, mimo jiné i ten největší v České republice, který nedávno dokončil ve Frýdku-Místku. Ten třinecký má v průměru 10 metrů a cesta do jeho středu a zpět je dlouhá 380 metrů.