Bylo to před 50 lety, kdy ze štětínské loděnice vyjela loď Třinec, téměř 200 metrů dlouhé plavidlo. Mořskými vodami proplouvala s náklady železné rudy nebo třeba obilím a pokrutinami. S 27člennou posádkou urazil Třinec tisíce námořních mil a absolvoval dvě stovky plaveb. „O tom, že existovala loď nesoucí jméno našeho města, víme. Ale že stále kotví v Rotterdamu a má před sebou šrotaci, to byl moment, který odstartoval misi na její záchranu,“ nastínila primátorka Třince Věra Palkovská.
Vedoucí Muzea Třineckých železáren a města Třince Eva Zamarská připomenula, že ve výstavních prostorách dokonce stojí krásná replika lodi. „Vznikla v roce 1975 v momentě, když se loď spouštěla na Baltské moře. Tehdejší ředitel železáren Miroslav Boublík chtěl, aby byla replika přesná a aby ji vlastnilo naše muzeum. Na samotný křest lodi ve Štětíně tehdy ze železáren vyrazila pracovnice Eva Klepaczová, která domů přivezla fragment šampaňského i se špuntem, kterým plavidlo křtili,“ upřesnila Eva Zamarská.
Primátorka se spojila s Martinem Bednářem z České lodní společnosti, provozovatelem Námořního muzea ve Veletově. Ve čtvrtek pak zavítala do tohoto muzea, kde se setkala s týmem nadšenců, ale i s kapitány, kteří Třinec kormidlovali po světových mořích. „Ze střípků a vzpomínek skládáme celý příběh. Poslechli jsme si nádherné historky, které nám pomáhají vrátit loď k životu,“ pokračovala primátorka.
O osobní příběh se podělil kapitán Karel Zeman. „Na Třinci jsem byl kolem roku 1977 prvním palubním důstojníkem, později jsem se pak na loď vrátil také jako kapitán. Byl to technický skvost, jedna z nejmodernějších lodí. Dokonce jsme s ní překročili polární kruh,“ zavzpomínal Karel Zeman.
Cílem projektu Třinec jede domů je nejen oživit historii, ale také dostat části lodě, jejího vybavení a další cennosti do Třince. „Oslovila jsem proto Třinecké železárny, Moravskoslezský kraj a Materiálový a metalurgický výzkum, aby se stali partnery projektu. Příběh Třince pokračuje, teď rozepisujeme jeho novou kapitolu,“ uzavřela Věra Palkovská.
Loď jako skladiště
Československá, později Česká námořní plavba vlastnila 44 lodí, na kterých pracovalo 3 500 námořníků. Pod její vlajkou se přestalo jezdit v roce 1998, kdy byly všechny lodě postupně prodány, a to včetně Třince. Loď Třinec tehdy skončila v rukou nizozemské přepravní firmy. „Po dlouhých 23 letech aktivní plavby zakotvila v Rotterdamu, kde se stala nejen dominantou přístavu, ale především skladovacím plavidlem sypkých materiálů, což ji zachránilo před likvidací. Nizozemská firma však postavila nové překladiště na souši, a tak loď již nemá své využití a čeká ji stejný osud jako ostatní plavidla z flotily, tedy postupná šrotace,“ popsal Martin Bednář.
