Lenka Bromková přišla na svět ve Vlašimi. Od narození žije s tělesným postižením, je odkázána na invalidní vozík a ochuzena o tvořivou schopnost rukou.

V letech 1991 a 2009 žila v Domově svaté Rodiny v Praze, kde si doplnila vzdělání a kde se začala věnovat malování ústy, které se záhy stalo jejím velikým koníčkem. Je dlouholetou členkou sdružení UMÚN (Umělci malující ústy a nohama).

„Maluji už asi 25 let, používám akrylové barvy. Někdy maluji podle svých vnitřních pocitů, jindy se inspiruji třeba tím, co najdu na internetu,“ řekla Lenka Bromková účastníkům besedy, která se nedávno uskutečnila v Místní knihovně v Mostech u Jablunkova. Při své tvůrčí činnosti je odkázána na pomoc osobních asistentů, kteří jí mimo jiné míchají barvy. „Některý obraz namaluji třeba za deset hodin, další mi zabere třeba třicet hodin,“ řekla malířka.

V roce 2013 se Lenka Bromková vdala. S manželem žili v Havířově, odkud se před třemi lety přestěhovali do okrajové části Mostů u Jablunkova. Z malebné beskydské přírody začala čerpat inspiraci. „Žila jsem ve městech, pobývala jsem v ústavech. Nyní jsem se konečně dostala do přírody, postupně ji zkoumám a objevuji, takže je častým námětem mých obrazů,“ pokračovala Lenka Bromková, která s kolegy z UMÚNu vystavovala v několika evropských zemích. V mostecké knihovně si příchozí mohou prohlédnout 21 jejích obrazů.

„Mnohokrát žehráme na nepřízeň osudu a stěžujeme si. Dnešní setkání s malířkou pro nás bylo lekcí pokory,“ prohlásila jedna z účastnic besedy, která přijela z Cieszyna.