„Měsíčně naběhám 200 kilometrů“

Z pozice vedoucí školní kuchyně dbá na to, aby studentům Střední odborné školy Třineckých železáren chutnalo a aby se zdravě stravovali, coby učitelka odborného výcviku kuchař – číšník je zasvěcuje do tajů kulinářství. Volný čas si Helena Czeczotková z Bocanovic zpestřuje svou oblíbenou kratochvílí, kterou je trailový běh.

Helena Czeczotková šéfuje školní kuchyni. Foto: ba

Kdo vás k běhání přivedl?

Můj přítel Pavel Urbaczka. Shodou okolností první Čech, který dokončil legendární závod Western States.  Dříve jsme spolu čtyřikrát startovali v Beskydské sedmičce. Běháme spolu štafetový závod dvojic Hostýnská osma na 70 kilometrů, pětkrát jsme byli třetí. Až do svých šestnácti let jsem dělala v Třinci atletiku, mou disciplínou bylo 1 500 metrů, občas jsem startovala také na 3 000 metrů. Dříve závodně běhal také můj syn Marek, účastnil se dokonce i mistrovství světa v běhu do vrchu.

 Jak dlouho už běháte? 

Už je to devět let, specializuji se na dlouhé tratě. Začala jsem v 39 letech v 1. Běžeckém Jablunkov u Kamila Lubojackého. Říkám o sobě, že jsem běhající babička, mám už dvouletou vnučku. Mým prvním závodem byl Běh na Kozubovou. Během závodu jsem sebou švihla, omdlela jsem. Zjistili mi srdeční vadu – dírku mezi komorami.

 Lékaři vás od sportování neodrazovali? 

Pan doktor, se kterým jsem občas běhávala, tvrdí, že dlouhé tratě, kdy se rozběhnu a dostanu do svého určitého tempa, nejsou pro srdce takovou zátěží jako ty krátké. Za ta léta jsem paradoxně srdce posílila, dlouhý běh je zdraví prospěšný. K běhání se snažím přivést i děti. V Bocanovicích jednou týdně vedu kroužek určený dětem od šesti do 13 let. Mám desetičlennou skupinu, běháme, hrajeme hry, prostě se hýbeme.

 Co považujete za svůj největší sportovní počin?

Koncem srpna jsem se zúčastnila horského ultramaratonu Ultra-Trail du Mont-Blanc (UTMB). Jedná se o celosvětově proslulý závod, na který je potřeba se předem kvalifikovat. Já se přihlásila na 101 km s převýšením 6 100 metrů. Startovalo celkem 1 900 závodníků, obsadila jsem 125. místo v ženách a 17. příčku v kategorii žen od 44 do 49 let. Časový limit na dokončení závodu byl 26,5 hodiny, já to zvládla za 21 hodin a 22 minut. Při startu i před cílem lidé vytvořili koridor – fandili, skandovali, tleskali. Moc jsem si to užila, splnila jsem si velký sen. I přesto, že tři dny před závodem jsem ulehla s horečkou.  Abych se na závod co nejlépe připravila, jezdila jsem o prázdninách na soustředění do Vysokých Tater.

Další zprávy z regionu