Jak dlouho váš projekt Pátračka po ztracených zvířatech funguje?
Začali jsme v roce 2019. Je to náš koníček. Na sociálních sítích se objevovala oznámení typu: Ztratil se mi pes, neviděli jste ho někdo? Tak jsme se vypravili pomoct hledat. Všimli jsme si, že zvířat se ztrácí docela dost. Drtivá většina jsou psi a kočky. Sem tam se objeví i nějaký ptáček.
Jaké vybavení a povolení jste pro svou činnost museli získat?
Jelikož jsme už dříve chodívali venčit psy do útulku, ze všeho nejdříve jsme si v Brně zajistili osvědčení opravňující k odchytu zvířat bez pána a manipulaci s nimi, máme i povolení k činnosti od krajské veterinární správy. Posléze jsme si vytiskli vizitky, pořídili jsme si mundúry s nápisy a reflexní oblečení na zimu i léto. Obstarali jsme si větší auto, aby se do něho vešel box na zvířata a potřebná technika – odchytová tyč, čelovky, vysílačky, přenosové deky, rukavice a kompletní zdravotní vybavení. Součástí výzbroje je také fotoaparát a čtečka na čipy, abychom odchycené psy nepředávali městské policii, která je dávala do útulku, ale rovnou je vraceli majitelům.
Jak se díky vašemu zásahu zvíře vrátí ke svému majiteli?
Když se na Facebooku objeví, že někde pobíhá něčí pes, snažíme se kontaktovat oznamovatele, aby nám poskytl bližší informace, nasměroval nás na místo výskytu. Často se stává, že než nějak dojedeme na místo, už máme zprávu od oznamovatele, že majitel se našel. Jindy nám volají lidé, že mají psa u sebe, takže jedeme rovnou k nim. Když dorazíme na místo, pomocí čtečky načteme čip. Pokud je pes registrovaný, oznámíme majiteli, že se našel. Pokud není očipovaný, spojíme se s vedením nebo s městskou policií příslušné obce, v níž se pes našel. Psi pak putují do odchytového kotce, který by měla mít každá obec. Po návratu domů okamžitě vytváříme příspěvky na různých facebookových skupinách věnovaných ztraceným zvířatům.
Pátrali jste po nějakém zvířeti opakovaně?
Ano, už jsme hledali vícero psů, kteří byli na potulkách opakovaně. Rekordmanem je Míša z Tyry, po tom jsme pátrali už snad dvanáctkrát. Občas si takhle vyrazil na Javorový. V útulku se objevil už několikrát. Není to jen o tom, že někam přijedeme a odchytíme psa. Jsou to příběhy a každý je jiný. Prvním oficiálně odchyceným psem byl Pišta v Milíkově.
Už se vám stalo, že vás nějaký pes pokousal?
Ano, oba dva jednou. Agresivního psa jsme neměli, spíše se jednalo o stresovou agresi. V Milíkově jsme hledali toulavého psa dva dny. Když jsme ho nalákali na párek a chtěli si pomoct připravenou smyčkou, zuby nám projel všechny čtyři ruce. Jednou mě pokousal pes v Českém Těšíně, kříženec jezevčíka. Bylo to v zimě brzy ráno, když ještě byla tma. Ležel na sněhu. Dlouho se ho nikomu nedařilo odchytit. Byl čím dál více plachý, a tak jsem po něm skočil, abych ho chytil. Já ho držel za hřbet a slabiny, on mi projel ruku zuby. Nepustil jsem, já držel jeho, on mě také. Teprve pak se mi povedlo navlíknout mu smyčku. Musel jsem na chirurgickou ambulanci, kde mi ruku sešili.
Kolik zvířat jste už odchytili?
V letech 2019 až 2020 to bylo 56 hledání zvířat, z nichž se 40 vrátilo rovnou k majiteli. V roce 2021 jsme měli 102 výjezdů, 65 zvířat se vrátilo domů. V letošním roce za sebou máme 83 akcí, 43 zvířat jsme zajistili a předali jejich majitelům. Jinak máme dosah až do zahraničí, spolupracujeme s Poláky i Slováky.
Už se vám stalo, že jste vyrazili na pátračku uprostřed noci?
Ještě se nepřihodilo, že by nám zoufalý majitel zavolal třeba ve dvě v noci. Někdy nám lidé volají třeba v půl šesté ráno nebo i v půl desáté večer. Občas se v terénu zdržíme déle, jednou jsme hledali psa do dvou v noci.
Ve kterém ročním období se zvířata ztrácejí častěji?
Na jaře, když fenky začínají hárat, pejsci vyráží do terénu častěji. A pak také v období Vánoc a kolem Silvestra. Vystresovaná zvířata utíkají a ukrývají se. Po dvou třech dnech, když je začíná trápit hlad a žízeň, vylézají. Kočka se většinou uživí sama, ale pes ne. Jednou jsme v Oldřichovicích pátrali po kočičce, která byla z Chotěbuze. Od majitelů jsme pak dostali zprávu, že domů se vrátila za 93 dnů. V Horní Líštné jsme našli kočku Simbu v kanálové vpusti v odtokové rouře, ve které byl dvoumetrový sloupec vody. Bylo mi záhadou, kudy se tam vůbec dostala. Šla pod zemí v potrubí od potoka u restaurace U Obracaja až do truhlárny. Strávila tam den a noc.
Chtěl byste něco vzkázat majitelům domácích mazlíčků?
Ano. Je důležité, aby si majitelé pejsků zaregistrovali čip pejska v některém z dostupných registrů. Povinnost čipovat psa ukládá majitelům zákon, ale pokud čip není zanesen v registru, je hodně obtížné dohledat majitele a pejsek musí být na přechodnou dobu umístěn v záchytném kotci nebo v útulku. Pokud je čip pejska registrovaný, můžeme se ve spolupráci s příslušným registrem spojit s majitelem a chlupáč může být doma do půl až do hodiny po odchytu. Tímto se eliminuje stres majitele, šetří se jeho čas s hledáním pejska a u zvířete se vyloučí stres z pobytu v cizím prostředí kotce nebo útulku. V neposlední řadě je to i pomoc pro nás, jde jednak o úsporu našeho času, a také ubude starost co bude s pejskem dál.
