Talentovaný filmový umělec, jehož nejnovější film Vlny posbíral šest Českých lvů a navíc měl nominaci na Oscara v kategorii mezinárodní film, strávil v Těšíně celých pět dnů. Mohl tak nejen sledovat filmy, ale také o nich diskutovat s diváky na besedách. Ve středu krátce po zahájení přehlídky četl v Kavárně Avion dětem pohádku v rámci spolupráce se společností Celé Česko čte dětem. Rozhovor vznikl právě v tento den.
Před chvílí jste předvedl, že čtení dětem vám nedělá problém. Co čtete doma svému malému synovi? Co má nejraději?
Momentálně je to knížka Můj medvídek Flóra a pak jedna italská lidová pohádka o mořském muži. Cola Pesce se jmenuje. Tu má úplně nejraději. Nutno dodat, že někdy chce popisovat obrázek a někdy chce číst. Takže já mu to popisuju v češtině a občas mu řeknu nějaká italská slova a do toho nějaké grimasy.
Takže je s vaším projevem spokojen?
Jo, myslím, že ano. (smích)
Vzpomenete si, co četli rodiče vám, a které knížky jste měl oblíbené coby malé dítě?
Nám četla spíše babička, opravdu hodně. A moje oblíbená knížka? Určitě to byla Honzíkova cesta nebo Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové. A taky si pamatuju, kdy jsem přečetl svoji první knížku. Není sice moc známá, ale našel jsem ji v knihovně a začetl se. Jmenovala se Srub U zlatého klíče, což je příběh o dvou klucích, kteří objeví vzkaz zemřelého zlatokopa o ukrytém pokladu.
Jaký jste čtenář teď v dospělosti?
Myslím, že v dospělosti čtu rozhodně víc, než jsem četl třeba v teenagerovském věku. Dost mě to samozřejmě mrzí, protože tehdy jsem měl více času číst, a nečetl jsem. Zato teď čtu pořád něco, třeba scénáře nebo náměty a někdy i knížky, které mi někdo nabízí, zda bych nechtěl dělat film nebo námět jinak zpracovat. Ovšem knížek, které si chci přečíst jen tak sám od sebe, takových moc není. Ale jednu dvě za rok dám.
Jak se vám v Těšíně líbí?
Moc jsem se sem těšil, i proto, že jsem chtěl přijet už několikrát, ale nikdy mi to nevyšlo. O Těšínu jsem hodně slyšel, obecně mám rád dvojjazyčná města a toto je asi jedno z posledních takových v Česku. Taky tady mám pár přátel. Láká mě pomezí kultur, i proto mám hodně rád Švýcarsko, kde se jazyky prolínají, a to mě vždycky fascinovalo.
Letos v rámci Kina na hranici běží retrospektiva vašich filmů, ať už těch, v nichž jste hrál, nebo i těch, které jste režíroval. To je pro tak mladého režiséra bezesporu pocta. Co jste tomu říkal, když vám to organizátoři oznámili?
Máte pravdu, je to velká pocta. Musím říci, že mě to velice potěšilo. Jedna věc je, že vám někdo dělá retrospektivu, a druhá věc je výběr filmů. Ten, když jsem si přečetl, tak jsem si řekl, že já bych to nevybral jinak.
Takže se těšíte…
Jako malé dítě.
V médiích jsem zaregistroval, že by se snad měli točit Snowborďáci 2. Co tomu říkáte?
To asi víte víc než já. Já o tom zatím nevím prakticky nic.
