Vedle běžného provozu mají pracovnice muzea před sebou další výzvu, kterou je stěhování sbírek do nového depozitáře.
„V našich fondech se nachází více než 12 tisíc sbírkových předmětů. Jen namátkou: starý nábytek, etnografické předměty, keramika, sklo i výrobky Třineckých železáren. Kromě toho také schraňujeme a staráme se o podnikové dokumenty a fotografie zachycující historii města, železáren, ale i lidí z regionu,“ přiblížila vedoucí muzea Eva Zamarská.
Prozradila, že za poslední desetiletí se muzeu podařilo shromáždit stovky předmětů, dokumentů, fotografií a dalších věcí, které muzeu věnovali lidé z města a okolí, ale třeba i z Polska nebo Slovenska.
„Mezi exponáty jsou předměty z 19. a 20. století, řada z nich poměrně vzácných – umělecká i užitková litina, smaltované výrobky, nebojím se říct unikáty, které jinde nenajdete,“ dodává Zamarská.
Úklid, balení a stěhování
Tým muzea spolu s Petrou Molinovou čeká v příštích měsících ve starém depozitu spousta práce. „Všechno, co se bude převážet musíme, prohlédnout, případně vyčistit, zabalit a připravit k opatrnému převozu,“ prozradila.
V regálech i krabicích jsou k vidění například staré hoblíky, máselnice, domácí spotřebiče elektrické i ruční, šicí stroje, dětské hračky, oblečení, nábytek, ale třeba také litinové kříže a spousta různých věcí z hliníku i stříbra.
Po 26 letech se nyní tyto věci budou stěhovat do nových prostor, které muzeum našlo s vedením Správy majetku a povolením TŽ v budově bývalého archivu na Kanadě. Tedy objektu mimo areál železáren, kde jsou exponáty dosud uloženy a již nejsou vyhovující.
Požádala proto Správu budov o přidělení jiných prostor a ta nabídla objekt po bývalém podnikovém archivu. Vnitřek prošel částečnou renovací, jeho technické zázemí ale ještě čekají stavební úpravy. Stěhování rozměrnějších předmětů už začalo.
„Těším se, že exponáty dostanou nový důstojný domov,“ říká vedoucí muzea.
Předpokládá, že samotné stěhování potrvá přibližně do jara příštího roku. Následovat bude náročná etapa opětovného popisu a dokumentace exponátů, tvorby katalogů, evidenčních karet i systému, který umožní jejich snadné vyhledávání. „Čeká nás ještě spousta práce. V muzeu jsme jen tři, navíc samé ženy, takže odhaduji, že potrvá asi tři roky, než se nám podaří vše kompletně uspořádat,“ dodává Zamarská..
Digitalizace
Vedle revize a uskladnění věcí, které jsou připomínkou historie regionu a mnohé pozorně naslouchajícím vypráví příběhy svých majitelů, v novém depozitáři začaly zaměstnankyně muzea pracovat na digitalizaci podnikových i městských dokumentů, kronik a fotografií.
Lucie Kedziorová má na stole několik kronik a nově přibyly dokumenty z Třineckých železáren.
„Podařilo se nám získat a zachránit asi 50 šanonů, v nichž jsou záznamy z provozu železáren, zmínky o oceňování pracovníků, fotografie z družebních akcí a mnoho dalšího,“ říká žena, která má digitalizaci těchto archiválií na starosti.
Pochvaluje si, že záznamy jsou krásně zpracované, fotografie mají i textovou část a člověk se z nich snadno dozví spoustu informací, třeba jak lidé v železárnách žili v letech 1967 až 1993.
„Jsou tu například zmínky o oceňování konkrétních zaměstnanců, ale také záznamy o pracovních úrazech se jmény konkrétních lidí. V dnešní době GDPR nemyslitelné,“ usmívá se Lucie Kedziorová. Radost má z toho, že zpracovatelé kronik byli pečliví a vše v rámci možností přesně popisovali a datovali.
Lidé sami přinášejí alba s fotkami
Vedle materiálů ze železáren a města zpracovává i kroniky a fotografie, které do muzea nosí sami lidé. „Často něco najdou doma po příbuzných, vyklízejí sklep nebo půdu a objeví stará alba, rodinná i pracovní. Říkají, že je jim to líto vyhodit, ale doma to mít nechtějí. Tak to věnují muzeu,“ vypráví muzejnice, která na digitalizaci fotografií pracuje už třetí měsíc.
Na historickou křivku, tedy aby bylo vše datováno správně, dohlíží vedoucí muzea Eva Zamarská. Každou nejprve naskenuje, a uloží do počítače. Poté přijde na řadu číslování, datace a katalogizace. Tak, aby bylo možné dokument v digitální podobě v systému najít. Muzeum totiž plánuje digitalizované materiály zpřístupnit veřejnosti.
„Chtěli bychom v prostorách muzea vybudovat studovnu, kam by badatel, student nebo kterýkoliv zájemce přišel a mohl by si v počítači vyhledat vše, co potřebuje. Takový je náš plán. Věříme, že se jej podaří naplnit,“ uzavírá vedoucí muzea.
