Při vstupu do zahrady si nelze nevšimnout udržovaných chodníčků mezi malými záhony, na kterých rostou staré kulturní rostliny. „U každé rostliny je cedulka včetně latinského nápisu a také informace, co z rostliny se používá, zda květ, kořen, plod a podobně,“ nastínil Poloczek, v jehož zahrádce lidé uvidí například obilí, přičemž zajímavostí je jarní žito, které se pěstovalo na horách a vyrostlo až dva metry do výšky. Dále tuříny, cibule, bob a další včetně bylinek. Zkrátka co patří k horám a lidé kdysi v našem regionu měli na zahrádkách. „Co se bobu týče, dostal jsem starou odrůdu od lidí, kterou v jejich rodině pěstují už přes 100 roků,“ ukázal Poloczek.
„Například bob zahradní roste do výšky až jednoho metru a lidé se jím hojně živili spolu s hrachem. Jiné luštěniny se zde nepěstovaly. Jedlo se to, co se vypěstovalo. Navíc lidé v horách neměli za co nakupovat a na druhou stranu v obchodech toho ani moc nebylo. Součástí hospodářství pak bývaly i kozy a krávy kvůli mléku,“ doplnil Poloczek, který zdůraznil, že lásku k historii mají i další rodinní příslušníci. Zahrádka i muzeum se tak neustále rozrůstají.
„Mě hodně zajímá, jak zde kdysi lidé žili, jak hospodařili. Obdivuji, jak dokázali svá kamenitá a chudobná políčka zúrodnit. Byla to těžká práce. Předci žili ve spojení s přírodou. Vždyť i domy stavěli z toho, co jim příroda dala. Maximálně použili cihly na komín. Dokázali z mála fungovat a žít, ač byly krize a bída,“ zamýšlí se muž, který rád pěstuje nejen staré rostliny.
„Nemáme jen ukázkovou zahrádku, ale i velkou zahradu a pole. Největší radost mám, když vše kvete. Je zde spousta hmyzu a motýlů, což nebývalo. Záměrně seji včelařské rostliny, abych je přilákal. Motýlů ještě nedávno hodně ubývalo, ale vloni se navrátili. Ovšem míst k přežití moc nemají, lidé dávají na zahradách přednost anglickým trávníkům,“ vysvětlil Poloczek.
Malebné muzeum
Muzeum vedle zahrádky nabízí na malém prostoru několik tematicky zaměřených zákoutí. Návštěvníci tak nahlédnou do truhlářské dílny, kovárny, kuchyně, kde je například vše potřebné pro krouhání zelí, máselnice. Zachycen je i vývoj praní prádla až po primitivní pračky. „Kovárna zde kdysi bývala kousek od nás. Nedaleko byla i stolárna, za kopcem byl švec, který opravoval a šil boty. V každém domě lidé uměli tesařinu, všude byly kolovrátky. Lidé látku nekupovali, k její výrobě požívali len, zpracovávali vlnu,“ popisoval Poloczek.
A kde všude tyto historické skvosty Petr Poloczek shání? „Některé exempláře jsme získali od lidí, kteří nám je sami donesli, protože doma něco našli a nechtějí danou věc vyhodit. Některé jsme i záměrně koupili, protože se tematicky hodily do dané expozice,“ vysvětlil muž, jehož maminka se narodila jen kousek odtud, na Poledni, a babička je z Bystřice. „Já pocházím z paneláku, ale před deseti lety jsme tady koupili dům, kde jsme nyní. Dříve jsme přebývali asi čtyři kilometry odtud a měli jsme zahradnictví,“ uzavřel Poloczek.
Bylinkovou zahradu a muzeum života na venkově mohou zájemci navštěvovat od dubna až do listopadu v době od 8 do 18 hodin v bystřické části V Pasekách – přibližně tři sta metrů nad konečnou autobusu. Vstup je volný.
