Lenka Husarová poskytla k tomuto tématu rozhovor.
Uvědomila jste si, jak dlouho již jste ve funkci starostky?
Vůbec si to neuvědomuji. Když se mě občas na to někdo zeptal, odpověděla jsem kolikátým volebním obdobím. Ovšem nedávno mi Robert Borski řekl, že 19. března budu 10 000. den ve funkci. Překvapilo mě to. Strašně rychle to uteklo. Když se v roce 1994 oddělilo Návsí od Jablunkova, nastoupila jsem jako neuvolněná místostarostka. V listopadu téhož roku jsem byla zvolena starostkou.
Vzpomenete si na první den ve funkci starostky?
Ve funkci starostky ne, ale místostarostky ano. Byla jsem na mateřské dovolené a moc jsem neřešila, co funkce obnáší. Úřad byl tehdy v buňkách u firmy Netis.
Přišla jsem a na stole byly dva papíry. Jeden, že vzniklo Návsí, a druhý, že jsem byla zvolena. Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat, navíc starosta jako zaměstnanec TŽ docházel na úřad pouze ve středu. A já začala chodit s igelitkami s papíry přes Bělou na úřad v Jablunkově, aby mi poradili.
Říkám si, že to možná bylo dobře, začala jsem si vše skládat po svém, což byla výhoda. Za pochodu jsme se učili a pomáhali si navzájem. Ráda na tu dobu vzpomínám, protože tehdy vždy vítězil zdravý rozum.
Na který den nejraději vzpomínáte?
Těch dnů bylo více. Když se něco povede, člověk je rád. Ale vzpomínám na jeden den, kdy jsme kupovali areál bývalé pily u nádraží. Stáli jsme na té velké ploše a viděli nádherný výhled na okolní přírodu a byla jsem šťastná. Kdybychom to nekoupili, kdoví, co by tam vzniklo, vždyť se jednalo o průmyslovou zónu. Klidně tam už mohla stát nějaká továrna. Pozemek jsme kupovali i pro příští generace.
Ale šťastných okamžiků bylo více, například když se dostavěla přístavba základní školy. Měli jsme torzo přístavby a nám se podařilo stavbu dotáhnout do konce. Když tehdejší ministr školství Ivan Philip scházel společně se mnou po schodech budovy, byla jsem ráda, že se vše povedlo.
Naopak, který den byste nejraději vymazala?
Je jich zřejmě více. Člověk by rád vymazal, ale nemůže. Jedná se o zkušenost, která posílí. Bylo mi těžko, když se při sesuvu půdy poničil jeden dům. Když jsem tam vstoupila a viděla v něm tu trhlinu, přitom lidé z něj nechtěli odejít… Naštěstí jsme jim s místní farou sehnali náhradní střechu nad hlavou. Nedokážu si představit situaci, kdy člověk neví, kam má jít, kam se má schovat.
Jaký je pro vás ideální den starostky?
Jsem ráda, když jde práce v pohodě. Ale když je dlouho klid, mám pocit, že odněkud něco přijde. Ideální den je, ráno si projít e-maily a pak vyrazit do terénu. V současné době například docházím na stavbu tělocvičny, kde řešíme případné problémy, a tak často uplyne celý den. Když jsem začínala a měla malé děti, nechtěla jsem práci přenášet domů, o což jsem se hodně snažila. Ale noci byly těžší, to se mi vše honilo hlavou. Ale pak přišel nový den a život šel dál.
Rýsuje se již váš poslední den starostky?
Jsem rozhodnuta, že do podzimních komunálních voleb už nepůjdu. Číslo mého působení na postu starostky se proto zastaví v momentě, kdy bude zvoleno nové vedení obce.
