Kdy jste v sobě objevila umělecké sklony?

Jako malá holka jsem se chtěla stát slavnou zpěvačkou. Rodiče mi vždy říkali, že hezky píšu i maluji. Talent jsem možná měla, ale odmalička se mnou hodně trénovali. Děda také.

Doma jsem pořád něco kreslila nebo tvořila. Do lidové školy, výtvarného kroužku ani kurzu jsem nechodila, všechno jsem se naučila sama. Přemalovávala jsem obrázky z knížek, později jsem malovala podle videí na internetu. Hrozně mě to bavilo, ani jsem nevnímala, kolik času jsem malování věnovala. Tak to zůstalo, čas neřeším ani teď.

 Co malujete nejraději?

Portréty v pop-artu a v komiksovém stylu. To je základ, takhle jsem vlastně i začínala. Malovala jsem holky z různých letáků. Krajinu nemaluji vůbec a zvířata jen někdy. Maluji hlavně lidi, protože mi přijdou nejzajímavější.

 Prozradíte, kdo je vaším malířským vzorem?

Kdysi jsem nějaké vzory měla. Když jsem však ty umělce, které jsem obdivovala, začala sledovat více, zjistila jsem, že se snažím dělat úplně stejné věci. Mé vlastní náměty šly stranou.

Snažím se proto jít svou cestou. Čím méně je kreativní člověk ovlivněný, tím je to lepší.

Uvedla jste o sobě, že malujete podle toho, co prožíváte. Inspirací je vám sám život?

Někde něco vidím, něco prožiji a pak to namaluji. Pokud se jedná o něco většího, vytvořím sérii obrazů.

Třeba nedávno jsem měla výstavu v Bledém úsvitu v Českém Těšíně. Byl na ní mimo jiné obraz se Salvadorem Dalím. Byl o něj zájem, prodal se. Lidem se líbil tak moc, že ho chtěli od nového majitele odkoupit, navrhovali, že mi za něj zaplatí více. Pořád ten obraz na výstavě hledali. Ptali se mě: Kam zmizel Dalí? Tak jsem namalovala 24 portrétů Salvadora Dalího a poté udělala výstavu s názvem Kam zmizel Dalí.