Třinecký hutník to ze čtvrtku na Velký pátek okusil na vlastní kůži. Tuto noc jsme po konzultaci s vedením strážníků v hutnickém městě zvolili cíleně. Začíná volno, navíc se v Trisii bude konat akce pro mladé. Dá se tedy předpokládat, že se v noci může ve městě něco dít.
Na služebně strážníků se hlásím v 19 hodin. Byl jsem přiřazen do vozu k Petrovi a Edovi, který je navíc vedoucím celé směny. Sedíme na dispečinku, ve kterém Eda sleduje na obrazovkách záběry kamer ve městě – je klid.
„Ale už za sebou máme jeden výjezd, museli jsme odchytit psa,“ doplnil Eda. Zároveň dostáváme od kolegy na dispečinku informaci o pohřešovaném mladistvém chlapci. Kolegové v terénu ji dostali přes vysílačku. „Jak vyrazíme do terénu, budeme se kromě jiného po chlapci dívat,“ vysvětlil Eda.
Je 20 hodin a sedáme do auta, Peťa za volant, Eda vedle něj a já dozadu. Projíždíme městem, přičemž sledujeme zaparkované vozy na sídlištích, součástí služby je i kontrola parkovacích automatů, zda nejsou poškozené, nebo výtahů v podchodech, zda tam někdo nenocuje. „Zároveň pozorujeme, zda lidé nepijí alkohol v místech, kde je to vyhláškou města zakázáno. Což se může stát, protože je poměrně teplý večer,“ vysvětlil mi Eda. Vše pak hlásí do vysílačky, aby nejen dispečer, ale i ostatní kolegové věděli, co se děje.
Bezdomovci
Nutno říct, že kolegové mají Třinec dokonale pod palcem a vědí, do kterých míst zajíždět, a to včetně garáží. Blížíme se k náměstí Míru, které je, co se přítomnosti bezdomovců týče, nechvalně proslulé. Ale kolem 21. hodiny tam sedí na lavičce jedna žena a kouří cigaretu. „To je stará známá, žije na ulici. Ale nemá kolem sebe nepořádek, nepije alkohol, nemáme proč zasahovat,“ konstatuje Eda, ale to již míříme k parčíku u základní umělecké školy.
A z dálky ve světlech auta vidíme, že na jedné lavičce je veselo. Přicházíme k menšímu mejdanu bezdomovců. Jeden z nich strážníky srdečně zdraví a nabízí občanský průkaz ke kontrole. Pak si všimne mě a podává mi ruku k seznámení. S díky odmítám, což Eda kvituje. „Jejich hygiena je špatná, my používáme rukavice,“ vysvětluje. Po krátké domluvě bezdomovci místo uklízejí od prázdných flašek a odcházejí. „Ale na jak dlouho? Na těchto lidech si nic nevezmete a je to pořád dokola,“ povzdechne si Eda.
Rozbité dveře
Odjíždíme omrknout i vlakové nádraží, Sosnu a okolí hřbitova. Ve vysílačce v té chvíli dostáváme informaci, že Policie ČR hledá ženu s kolem a čepicí, která před několika minutami rozbila kamenem vstup do obchodu poblíž náměstí Míru. Zbystřuji svůj zrak, abych byl k něčemu platný. Po nějaké době mi dojde, že zázraky se dějí jen ve filmech a takové štěstí, abych někde v nočním Třinci tuto ženu zahlédl, jsou spíše nulové.
Hodinky ukazují 22.30 a my se vracíme na základnu. Kolegové sepíšou, co je potřeba, a posvačí. Na dispečinku již jeden ze strážníků našel záznam, na kterém je vidět rozbití dveří do obchodu. Bylo patrné, že žena pozorně sledovala okolí, zda někdo nejde nebo nejede auto. Jakmile si cítila bezpečně, rozbila dveře. Na kameru nepomyslila. Pak popadla kolo a odkráčela směrem k Frýdecké ulici a dále k muzeu. Na záběru další kamery jí již bylo vidět i do obličeje.
„Záznam snad pomůže republikovým kolegům, aby zjistili její totožnost,“ řekl Eda. Když už jsme u obrazovek, Eda sleduje situaci před Trisií a rovněž dalšími podniky, které patří k „vyhlášeným“. Ale zatím je vše v pohodě.
Více se dočtete v zítřejším vydání Třineckého hutníku.
