Vaše prví třinecká štace před několika lety trvala jen několik kol. Druhá, která naopak začala po několika kolech, bude pokračovat i v příští sezoně. Cíl, který jste dostal, se vám podařilo splnit.

K tomu, co bylo předtím, se už nechci vracet. Letošní sezona nebyla snadná pro nikoho. Po pátém kole došlo k výměně trenéra. Měli jsme tři body a kluci na tom nebyli psychicky dobře. Klub před nás postavil jasný úkol – záchranu a ta se nám kolo před koncem povedla. Byly to nervy a bylo to dramatické až do předposledního kola. Úkol jsme sice splnili, ale takový stres už nikdo z nás nechce zažít. Do příští sezony chceme vstoupit jinak, protože od jejího začátku se pak všechno odvíjí.

Přepadly vás během sezony pochybnosti, že to nevyjde?
Ne, já jsem pořád věřil, že soutěž zachráníme. Znal jsem sílu kádru a věděl jsem, že když nastavíme určitý tréninkový proces, mužstvo půjde nahoru.

Co podle vás rozhodlo o vaší záchraně?

Dobrý charakter týmu. Kluci si uvědomovali, v jaké jsme situaci, a pro záchranu dělali maximum. Klíčem k záchraně bylo to, že jsme konečně začali získávat body doma, kde máme velmi dobrou bilanci.

Venku jste naopak byli poloviční. Čím si to vysvětlujete?

Získali jsme dva body, což je hodně málo. Přemítal jsem nad tím, proč byl mezi domácími a venkovními zápasy tak velký rozdíl, ale jednoznačnou odpověď jsem nenašel. Pokud nechceme mít problémy, hru venku musíme každopádně zlepšit.

Zapracovat musíte i na defenzivě, protože jste dostali nejvíce branek. Děsí vás 54 inkasovaných gólů?

Je to šílené! Udělal jsem si podrobný sestřih všech gólů, které jsme na jaře dali i dostali. Nejvíce jich padlo po hrubých individuálních chybách, kterým nebylo možné předejít. Dopředu jsme se na jaře zlepšili, směrem dozadu to bylo špatné.