Perníky a Vánoce patří k sobě. „Peču průběžně celý rok a na vánoční svátky začínám už v září. Ovšem chtěla jsem toho napéct daleko více, jako jsou vánoční chaloupky, betlémy, svícny. Vánočních námětů je opravdu hodně,“ nastínila Recmanová, která od září do prvních prosincových dnů upekla perníky ze 70 kilogramů těsta. A všechny jsou již pryč. „Ale zásobuji i některé malé obchůdky, které jsem si vyhlédla,“ dodala.
„Pečení a následné zdobení vyžaduje horu trpělivosti a musí člověka bavit. Je to časově náročné. Pro zdobení využívám motivy, které se zde vyskytovaly původně. Vykrajovátka a formy mám nové a mám jich spousta, ale většinou používám tři druhy – nejčastěji srdíčka. Když nemám vykrajovátko, které chci, udělám si ho z papíru,“ podotkla pekařka. Přiznala, že nejnovější z 3D tiskárny i s naznačením ozdoby, kterou pak tvůrce jen vybarví, ji nelákají.
Základem perníku je těsto. „Existuje hodně receptů, ale nemám žádný speciální. Inspirovat se lze na internetu. Těsto je lepší uležené, ale když nestíhám, peču už na druhý den. Polevu si dělám sama a dále používám třeba mandle, ořechy, brusinky a povidla,“ vypočetla Recmanová, která peče již od dětství. Vyučenou cukrářkou ovšem není. „Ale rodiče mého manžela byli cukráři,“ zdůrazňuje.
Co se týče tolik potřebného medu, má svůj zdroj. „Ale někdy koupím i jinde, a to byste nevěřili, jaký je v těstu rozdíl mezi medem a medem. Proto na svého dodavatele nedám dopustit a medu spotřebuji opravdu hodně. V říjnu jsem ho koupila 30 kilogramů a 8. prosince jsem neměla nic,“ konstatuje žena.
Pavlína Recmanová peče jen perníky, do jiného cukroví se nepouští. Ovšem zvládá jich více druhů. „Inspiraci jsem našla v masových korýtkách, akorát já dělám z perníku. Používám různé druhy těsta a pestré druhy plnění – například s ořechy, medem, sušeným ovocem, povidly. Když mám švestky, dělám si sama i povidla,“ vypráví, žena, jejíž dcery také pečou. „Ale nějak zvlášť je to nebaví. Na druhou stranu háčkují a šíjí, takže lidovou tvořivost máme v rodině,“ směje se Recmanová.
Kromě Vánoc má perníkářka napilno i před velikonočními svátky a peče také na svatby. „Perník je super, že dlouho vydrží. Například dobře uskladněný vydrží i rok, a to nemám na mysli mrazák. Musí být v temnu, chladnu. A nesmí ho sníst moli,“ dodává se smíchem Recmanová, aby vzápětí zvážněla. „Současný nárůst cen se dotýká také mě. Ač nechci, musím zdražit, nic jiného mi nezbývá,“ posteskne si.
Perníkářka se nevěnuje jen pečení, pořádá i výstavy, které musí nejen nainstalovat, ale rovněž na ně napéct perníky. „Pořád se snažím vymýšlet něco nové, ale nestíhám. Soustředím se na historii, která v mé perníkárně všude dýchá. Proto jsem zde měla i výstavu starých kočárků, která se setkala s velikým ohlasem,“ pochvaluje si.
Na závěr Pavlína Recmanová ukázala opravdový skvost mezi vykrajovátky, který dostala od jedné ženy, když před dvaceti roky pracovala v Třinci. „Paní mi vyprávěla, že ho kdysi používali, ale jí už nebylo na nic a chtěla ho vyhodit. Teď ho mám já. Výsledkem jsou perníkoví koně táhnoucí perníkový žebřinový vůz. Včetně kol vše zvlášť vykrojíte, upečete, a pak sestavíte,“ uzavřela.
