Pohanskou tradici zdobení vzala na milost katolická církev v průběhu 19. století. A hned si tradici přizpůsobila. Strom je ze dřeva, proto se stal symbolem života Krista. Vždyť ten byl po narození uložen do jeslí ze dřeva a na dřevěném kříži také zahynul. Zelené větve znamenají život věčný, jablka připomínají pramáti Evu a její první hřích, ořechy přivolávají lásku.

Traduje se, že v Čechách si jako první vánoční stromek pořídil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v Praze v roce 1812. Znal tuto tradici ze své rodné Mohuče a chtěl vzpomínkou na dětství potěšit své české přátele. Byl první, ale tento zvyk se postupně rozšířil po celé zemi.

Lidé jej zprvu zdobili skromně. Věšeli na něj jablíčka, ořechy i vajíčka. Zdobili jej stuhami, sušeným ovocem, později i perníčky a lojovými svíčkami. Ve 20. století pak bohatší domácnosti začaly nakupovat skleněné ozdoby, baňky. V roce 1902 vznikla firma v obci Poniklé, která začala vyrábět drobné foukané skleněné perličky. A jako jediná funguje dodnes. Ozdůbky od ní visí na stromečcích i v našem regionu. Jsou kouzelné a lidé si je mohou vyrobit i sami.

Tvorba Gabriely Lipus
Jen málokdo umí pracovat s perličkami tak dobře jako Gabriela Lipus. Lidovými řemesly se zabývá už dobrých třicet let. „Baví mě drátenictví či košíkářství. Ráda háčkuji, tvořím ozdoby ze slámy nebo právě ze skleněných perliček z Poniklé. Už od dětství se mi umělecká řemesla líbila. Proto jsem postupně začala navštěvovat lidové umělce, dívala jsem se jim pod ruce. Zjistila jsem, že mi stačí činnosti jen vidět a prostě vím, jak na to. Samozřejmě chvíli trvá, než se vše naučím ke své spokojenosti. A přesně tak to bylo i s perličkováním,“ pustila se do vyprávění Gabriela Lipus.

Zavzpomínala, že jejím prvním pokusem v dětství byla práce s hlínou. V lese s kamarády našli žlutou jílovitou zeminu, ze které šly tvarovat sošky. „Doma jsme je dávali do pece a ono to prostě ztvrdlo,“ usmála se. Se stejnou vervou se později pustila i do výroby tradičních vánočních ozdob z perliček. Jsou z tradičního foukaného skla.

Jak na to?
Lidé na skleněné baňky kdysi neměli peníze. Na perličky ale ano. Proto hospodyňky na Gorolii často sedly ke stolu a tvořily. Vyrobit si vánoční ozdobu z perliček totiž není podle Gabriely Lipus těžké. Na druhou stranu je ale dobré postupy nejdříve vidět. Proto pořádá workshopy pro veřejnost a ukazuje, jak na to.

„Ozdoby se vlastně šijí. Postupně se navléká jedna perlička za druhou do požadovaného tvaru. Když pochopíte techniku, můžete si tvořit hvězdičky, andílky a další ozdůbky. Chce to jen trpělivost a pevnou ruku,“ poradila.

Gabriela Lipus krom perličkových ozdob dává život i starým a poškozeným baňkám. Dokáže poopravit dědictví po babičce, aby dále mohlo zdobit současné stromečky. „Miluji tradice, mají neskutečnou hloubku. Lidé je potřebují, aby byli silní a nezapomínali na své kořeny. To je důležité. Čím více se budeme držet tradic, tím budeme spokojenější a silnější. Soudružnost s místem, kde jsme se narodili, je zkrátka zásadní i v dnešním globalizovaném světě,“ doplnila.