Proto, když se studentka Klára Hořavová dozvěděla, že Charita Jablunkov hledá dobrovolníky, kteří jsou ochotni jet do vodou postižených oblastí a pomáhat tam s úklidem, neváhala.
„V pondělí, týden po povodni, jsem volala do Charity. A hned v úterý ráno jsme s mamkou společně s dalšími lidmi z Charity vyráželi. V autě jsme vezli čisticí a dezinfekční prostředky, balíky jednorázových rukavic a také polévky, které navařila ochotná paní z Jablunkova. Ty jsme pak rozdávali potřebným lidem,“ líčí dvaadvacetiletá Klára výpravu do Starého Bohumína.
Pomoc bezradným
Přiznala, že si celou cestu představovala, jak to na místě, kde řádila velká voda, bude vypadat.
„Neuměla jsem si to představit. Znala jsem jen záběry z televize a internetu. Ovšem to, co jsem viděla, bylo daleko horší. Před domy vynesený nábytek, lednice, televize, skříně, postele, vlastně všechno, co doma běžně máte. A to všechno bylo zničené. Na vyhození,“ vzpomíná dívka z Bukovce na setkání s realitou.
Společně s kolegy z jablunkovské Charity matka s dcerou pomáhaly uklízet v domě, kde s nemocnou maminkou žili její dva synové.
„Byli bezradní. Kvůli svému zdravotnímu stavu si sami nevěděli s ničím rady. Sklep měli při povodni zatopený po strop. A tak jsme spolu s nimi třeba vynášeli dřevo ze sklepa, aby na zahradě proschlo. Všude ve sklepě bylo bahno, ze stropu visely trsy trávy. Všechno jsme se snažili tlakovou vodou odstranit a stěny pak očistit. Na zahradě jsme taky museli zvedat převrácený plot,“ popisuje Klára situaci před domem.
Obytné podlaží staršího domu prý naštěstí vodou zasažené nebylo. Co bylo na vyhození, se sváželo na hromadu před plotem. Tu pak bagry postupně likvidovaly.
Vděčný zachráněný
Odpoledne se osádka vozu s pomocí přesunula do Ostravy-Koblova, kde pomáhala s úklidem ve sklepě rodinného domu staršímu muži. Při povodni jej museli evakuovat hasiči.
„Ani si prý nestihl vzít doklady, peníze a ani si nezamkl dům. Z toho byl nešťastný. Auto naštěstí den předem odvezl na kopec, čímž ho uchránil. Pán byl zpočátku nedůvěřivý. Ale pak se rozpovídal a byl za naši pomoc vděčný,“ líčí Klára Hořavová.
Během návratu do Jablunkova v autě přemítala o všem, co ten den viděla a zažila.
„Upřímně? Byl to hrozný zážitek. Cestou domů jsem se těšila z toho, že se mám kam vrátit. Že nemusím zažívat to, co lidé v oblastech, které poničila povodeň. Na druhou stranu jsem však měla dobrý pocit, že jsem mohla pomoci lidem v nouzi,“ dodává studentka.
