„Popel se získává spálením větviček kočiček“

Popeleční středou dnes pro věřící začíná postní období, které vyvrcholí velikonočními svátky. Více prozradil v rozhovoru farář římskokatolické církve z Horní Lomné Edward Cokot.

Edward Cokot se zbytkem loňského popela. Foto: tm

Co si můžeme pod pojmem Popeleční středa představit?
Jde o křesťanský zvyk, který připomíná, že se chystáme na něco zvláštního. Popeleční středa je začátkem 40 dnů, které nás mají vnést v duchovní období, kdy jsme společně s Kristem zapojeni v odříkání sebe. Post, modlitba a almužna jsou tři základní věci velikého půstu, který startuje právě Popeleční středou. Tento den sype farář lidem popel na hlavu se slovy: Prach jsi a v prach se obrátíš. Jednoduše řečeno – přemýšlej, co bude po tvém životě.

Od čeho má v této době člověk držet půst?
Je to období, kdy si něco odříkáváme, a je to jedno, co. Děti to mají jednoduché, řeknou si třeba, že nebudou po tuto dobu jíst bonbony. U starších lidí to je jiné. Není to jen o jídle, ale člověk se třeba může oprostit od televize, kterou celý rok neustále sleduje. A najednou ji 40 dnů nepustíte. Ale pozor, nejen že si něco odepřu. Najednou získaný volný čas se člověk musí rozhodnout něčemu věnovat – rodině, modlitbě, pomoci jiným. A platí to i pro faráře. Když byl Kristus 40 dnů na poušti, také si musel některé věci odepřít. Tam nejedl, nepil. Čas věnoval tomu, aby se připravil k působení mezi svými krajany. Číslovka 40 je mnohokrát vzpomenuta ve Starém zákoně i v Novém zákoně.

Můžete to více přiblížit?
V Bibli nacházíme několik takových 40denních půstů. Mojžíš strávil dvakrát bezprostředně po sobě po 40 dnech bez jídla a vody, řekl bych opravdový hrdina. Dalším zajímavým je příběh, kdy Eliáš vzdal svou službu, utekl před královnou Jezabel do pouště a chtěl zemřít. Anděl mu přinesl chléb a vodu. Eliáš vstal, pojedl, napil se a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k boží hoře Choreb. Pro nás tím nejkrásnějším příkladem takového půstu je sám Ježíš Kristus a jeho půst na poušti čtyřicet dní, o čem vzpomíná ve svém evangeliu sv. Lukáš.

Období Velikého půstu bych přirovnal k Noemově arše, která vedla k záchraně. Půst může nás, křesťany, také zachránit – a to v tomto období. Připraveny jsou na tuto dobu různé pobožnosti. Vše vyvrcholí nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Podobně je to v životě. Když člověk padne pod tíhou nějakých starostí, problémů, ať si řekne, že se ponaučil. To symbolizuje zmrtvýchvstání.

Na Popeleční středu sypou faráři lidem na hlavu popel nebo dělají na čele kříž. Z čeho se tento popel získává?
Popel na popelec se získá tak, že se spálí větvičky kočiček, které se světily o rok dříve na Květnou neděli, což je poslední neděle před Velikonocemi. Dělám to já. Větvičky, které mám schované za oltářem, spálím. Popel pak přeseju, aby byl úplně jemný.

Další zprávy z regionu