A tak ideu železnice protínající východní část Rakouského Slezska podporovala většina průmyslníků a velkostatkářů, kteří v ní viděli větší možnosti odbytu svých výrobků a tím i lepší spojení se světem. O tuto změnu usiloval hrabě Jan Larisch-Mönnich. Podobný zájem mělo i vedení železáren v Třinci, především geolog a báňský inženýr Ludwig Hohenegger, který byl jmenován vrchním ředitelem železáren ve 32 letech. Později jako ředitel Těšínské komory usiloval o výstavbu železnice s cílem zlevnit výrobu železa a tím konkurovat železárnám v Prusku. Surové železo, dřevo a polotovary se tenkrát z hutí a lesů na Liptově přivážely povozy do Liptovského Hrádku a odtud po Váhu pltěmi do Budatína.

Zde se opět zboží překládalo na formanské povozy a převáželo do Třince, což bylo finančně náročné. Stejně tak formanské povozy přepravovaly uhlí z Karvinska. Podle názvu i trasování měla dráha vycházet z Košic, ale na nátlak těžařů a průmyslníků na slezském úseku se s výstavbou začalo od Bohumína. Trať měla původně sledovat tok řeky Olše až do Dětmarovic a přivést vlaky z Uher na bohumínské nádraží od severu. Ovšem tlak majitelů dolů byl tak silný, že musela společnost vyprojektovat trasu dráhy přes tehdejší Karvinou, Doubravu a Orlovou.

Stavba byla zahájena 15. října 1867 a celý úsek z Bohumína do Těšína byl dokončen ke konci roku 1868, kdy započala zkušební doprava uhlí na této trati. Nakonec byla 1. února 1869 zahájená osobní doprava. Po otevření úseku z Bohumína do Těšína došlo ke zprovoznění dalšího úseku Košicko-bohumínské dráhy, a to 8. ledna 1871 z Těšína do Žiliny. Dne 8. ledna 2021 tudíž uběhlo 150 let od začátku provozu vlaků přes Třinec.

Autor je ředitelem Železničního muzea moravskoslezského.