Výstava v mostecké Dřevěnce je vaše premiérová?
Vůbec první výstavu jsme uspořádali v garáži. První den ji navštívilo 60 lidí, druhý den 40, a tak jsme ji museli o týden prodloužit. Později jsme udělali ještě jednu. Tohle je naše první společná oficiální výstava, k vidění je 32 obrazů. Použili jsme různé techniky, akryl, pastel, manželka tady má jeden olej.
Vernisáž si nenechalo ujít několik vašich letitých soupeřů – běžců z Jablunkovska.
Stali se z nás dobří kamarádi. Kdysi jsem se švagrem založil běžecký oddíl SAK Ložiska Karviná. Chlapi z Jablunkova jezdili na závody k nám a my k nim, tak jsme se za ta léta hodně sblížili a teď jsou z nás dobří kamarádi. V Mostech jsem pravidelně běhal na Skalku, v Lomné jsem trénoval. Dělal jsem na Doubravě a ta měla rekreační středisko v Lomné (dnešní hotel Excelsior – pozn. red). Běhávali jsme po silnici od Doubravy až k sanatoriu v Jablunkově. Gírová, Slavíč, Kamenitý, Velký a Malý Polom – to je nejkrásnější část Beskyd, tu miluji. Na houby sem jezdím už od 16 let.
Proč jste na běhání zanevřel?
Dostal jsem trombózu a plicní embolii. Doktoři mě však léčili na záda, takže se to zanedbalo a skončil jsem na JIPce. Zkoušel jsem běhat, ale už to bohužel nešlo. Na kole však jezdit můžu.
Kdy jste se vrhl na malování?
Onemocněl jsem v roce 2013 a malovat jsem začal o šest let později. Manželka začala malovat o rok dříve než já. Zatím jsem teprve na začátku své nové cesty, doufám, že to dobré mě teprve čeká. Náš profesor tvrdí, že malování je dovednost. Začínáte od začátku, dostanete tužku a šrafováním uvolňujete ruku. Představuje nám různé techniky, jak by se co mělo dělat. Sám bych na to přišel možná za několik let, díky němu je to mnohem dříve.
Malujete společně s manželkou Dagmar?
Ne. Manželka má svůj ateliér dole, já nahoře v pokoji. Žena nemá ráda, když jí do toho kecám, je pak nervózní. U malování chce mít svůj klid. Sedne si a pak maluje pět šest hodin v kuse. To já ne. Přijdu, něco namaluji, jdu posekat trávník nebo naštípat dříví, za dvě hodiny se vrátím a zase něco namaluji. Takhle maluji třeba týden, je to náročné, nevydržím u toho dlouho.
Klečící slečna v titěrných kalhotkách je vaše dílo?
Ano, je to můj nejnovější kousek. Však se mi také důchodkyně smějí, že malování ženských pozadí mi jde nejlépe.
