Druhou únorovou neděli muzejní přírodovědkyně Nela Kotásková zasvětila návštěvníky do života zhruba třech desítek zvířátek, která se vyskytují v okolní přírodě. „Je to jen zlomek všech druhů, jež najdeme v bezprostředním okolí chotěbuzského hradiska. V expozici jsou nejvíce zastoupeni ptáci, dále savci, ale také obojživelníci a hmyz,“ říká přírodovědkyně. Jen pro zajímavost, hned na recepci „poletuje“ rorýs. „Je charakteristický zejména tím, že naprostou většinu svého života tráví ve vzduchu, kde loví potravu, ale také spí. Umožňuje mu to aerodynamický tvar těla připomínající letadlo. Najdeme-li ho na zemi, znamená to, že pravděpodobně není něco v pořádku,“ usmívá se paní Nela.

Za zmínku také stojí rozdíly jednotlivých příbuzných druhů. „Jmenujme namátkou kunu lesní a skalní. Každá z nich žije trošku jinak, ta skalní poblíž lidských sídel a často bývá postrachem kurníků, “ vysvětlila přírodovědkyně. Zajímavé jsou také informace týkající se ptáků z řádu šplhavců. Vycpaného strakapouda velkého, datle nebo žlunu zelenou si sice prohlédneme v expozici, ale spatřit je v lese na vlastní oči není úplně jednoduché. Přímo u bran historického hradiska se často vyskytují a jejich přítomnost poznáme podle typických zvukových projevů.

V průběhu prohlídky se menší děti nejdéle zdržovaly v prostoru s liškou, zajícem a ježkem, protože normálně se do jejich blízkosti jen tak nedostanou. „Ta zvířátka se mi moc líbila, i když nebyla živá. Teď už vím, že ježek nejí jablíčka, jak to znám z pohádky, a když uvidím na zemi rorýse, budu se snažit mu nějakým způsobem pomoct,“ řekl se vší vážností osmiletý Kuba, který přijel do archeoparku se svojí maminkou a mladším bratrem až z Ostravy.