Užil jste si svůj premiérový koncert?
Náramně! Těšil jsem se tak moc, že ani nebyl prostor na nervozitu. Tušil jsem, že by mohlo přijít třeba 200 lidí, ale že jich nakonec dorazí dvakrát tolik, to jsem opravdu nečekal.
Vraťme se do vašeho dětství. Jak vypadaly vaše hudební začátky?
Chtěl jsem hrát na kytaru, ale nakonec jsem se k tomu nějak nedostal. Zpívání v hodinách hudební výchovy mě bavilo, i učitelky si toho všimly. Ve třetí třídě mě vzaly na soutěž, zpíval jsem po našymu o nějaké cikánce. Neumístil jsem se. Od té doby mě bavilo karaoke, doma jsem si zpíval známé písničky.
Jak jste se od cikánky dostal k hip-hopu?
Vyrůstal jsem na amerických rapperech. Snoop Dogg, Eminem, Dr Dre, Ice Cube. Později mě zaujala novější vlna, nejvíce mě ovlivnili G-Eazy a Logic. Poslouchám je dodnes. Hip-hop jsem míchal s rockem, který mám rovněž v srdci. Pravidelně jezdívám na festival Rock for people.
Asi v patnácti jsme si s kámošem, který vystupuje jako Maro 73, koupili první mikrofon a začali jsme nahrávat. Spolupracujeme dodnes, máme i společnou písničku Witej tu na Jablu.
Zatímco váš parťák zpívá v češtině, vy jste vsadil na naše nářečí.
Kdysi jsem zkoušel psát písničky v češtině, ale vůbec mi to nešlo. Tehdy mě napadlo, co to takhle zkusit po našymu, vždyť tak mluvím odmalička? Během hodiny jsem napsal celou píseň Gorolia Childhood.
Vaše skladby se vztahují k Jablunkovsku, k Třineckým železárnám… Inspirovaly vás vlastní prožitky, nebo historky, které znáte z vyprávění?
We werku pracuje spousta kamarádů i příbuzných. Werk – to pro mě vždy bylo téma, s oblibou jsem poslouchal různé historky a vtipy. Studoval jsem obor elektrikář na Kanadě, ve werku jsem byl na praxi.
Odtud se vzal ten mistr v šedých montérkách, který nepracuje… Jednou jsem čistil ocelovým kartáčem celou směnu nějaký velký kus železa, v tom mi pípnul mobil, já si šel umýt ruce a podíval se na displej. Mistr mě hned nahlásil a chtěl mě poslat pryč. Naštval jsem se tak moc, až mě napadlo, že mu snad odřu fabii…
Zpívám rovněž o svém dětství, kdy jsem trávil prázdniny u babičky v Milíkově. S bratranci jsme běhali po lese a stavěli bunkry.
Čím to, že postavy z vašich písní mají zpravidla velice kladný vztah k alkoholu?
Protože hlavní postava Young Zrejvy, kterou jsem si vymyslel, je alkoholik, který prostě pije. Některé části písní odrážejí realitu, ale většina z nich je smyšlená.
Odkud se vzalo vaše umělecké jméno?
Trochu souvisí s vyoráváním brambor, pochází od slova zrýt. Jednou jsem o sobě prohlásil, že mi říkají zrejvač. Kamarád, který to zaslechl, řekl, že jsem zrejvy. I když to nedávalo smysl, znělo to dobře. Připojil jsem k tomu slovo Young, které používají mladí američtí rapeři. Zprvu jsem uvažoval, že bych mohl být anonymní, ale každý se začal pídit po tom, kdo je Young Zrejvy. Od první písničky tak vystupuji pod svým jménem.
Vydal jste už dvě alba – Gorolia dream jedna a dvě….
Za tím prvním projektem jsem si stál. Věřil jsem, že bude mít ohlas a že bude lidi bavit. Pak po mně všichni začali chtít cédéčka, což mě překvapilo. Při druhém albu jsem už o cédečku přemýšlel. Pokud někdy přibude ještě třetí album, možná všechny tři zpětně vydám na cédečku. Dnes už je to spíše sběratelská věc.
Jaké jsou vaše další hudební plány?
Nikdy jsem se nesnažil se do tvorby nutit a ani to nemám v plánu. Tím, že zpívám v našem nářečí, mám omezený okruh posluchačů. V Goralii mám ale záběr široký, jsou mezi nimi náctiletí, třicátníci i padesátníci. Napadlo mě použít v písních i ryzí polštinu, doučit se ji a přiblížit se tak ještě trochu více k hranicím s Polskem. Chtěl bych zkusit vytvořit i nějaký projekt v češtině, aby byl odlišný od mé tvorby. Hudba je mým koníčkem, beru ji jako zábavu a relax. Doma mám své nahrávací studio, sám si píšu texty, dělám zvuk.
Pracujete v oboru, který jste vystudoval na střední škole?
Ne. Chtěl jsem si vyzkoušel život ve městě. Žiji v Brně, kde pracuji jako pánský kadeřník. Začal jsem v covidu, v březnu to bude už pět let. Vzdělávám se, sleduji edukační videa, protože v téhle branži je docela velká konkurence. Je to řemeslo na celý život.
Hrozně mě baví také vaření. Je to sice koníček, ale vzbuzuje ve mně stále větší vášeň. Možná jsem ho zdědil po tátovi, který vaří opravdu výborně. Preferuji asijskou kuchyni. Zavřu se na dvě hodiny do kuchyně, vařím, pak jídlo fotím a uvažuji, jakými ingrediencemi je ještě můžu zdokonalit. Největší radost mám z toho, když někomu uvařím, a on mi řekne, že mu chutnalo. Jednou bych si moc rád vyzkoušel směnu v kuchyni.
