Původní profesí Pavla Skorkovského bylo železniční stavitelství, vystudoval stavební průmyslovku v Letohradě. Po vojně pracoval ve stavebnictví, vyzkoušel si řadu řemesel, dotáhl to až na mistra a posléze na stavbyvedoucího.
„Firma, ve kterém jsem pracoval, v určitém směru předběhla dobu, jenomže kvůli platební neschopnosti nakonec zkrachovala. Zkoušel jsem různé profese, až moje maminka v novinách objevila inzerát, že Divadlo loutek hledá vedoucího ateliéru. Místo nakonec získal někdo jiný, známý scénograf. Já nastoupil místo řezbáře, který tenkrát z divadla odešel,“ vzpomíná Skorkovský.
S novým zaměstnáním, do kterého nastoupil v roce 1996, neměl žádné zkušenosti. Technologii výroby loutek se učil za pochodu. První loutka, kterou vytvořil na zkoušku, se však všem líbila. V ostravském Divadle loutek působil dohromady 23 let, mezitím spolupracoval i s dalšími divadly.
Před třemi lety se Pavel Skorkovský přestěhoval do Českého Těšína a přijal nabídku Těšínského divadla. „Práce mě velice baví, pokud se nedostávám do situace, kdy už pak nevím kam dřív. Mám rád, když mám jasno, co mám dělat, a mám prostor pro vlastní dotvoření loutek a rekvizit,“ pokračuje řezbář.
Pavel Skorkovský vytváří všechny typy loutek, masky, rekvizity pro loutky a také menší kulisy. Nedovede přesně říct, jak dlouho mu zabere vytvoření jedné loutky. „Záleží na typu, velikosti a složitosti. Dejme tomu, že marioneta o velikosti 50 centimetrů, která se různě pohybuje, mi zabere týden až 14 dnů,“ přemítá Skorkovský.
Loutky, které během jeho téměř 25leté praxe vznikly v jeho rukou, nikdy nepočítal. Odhaduje, že by jich mohlo být kolem tisíce. „Nedávno jsem nad tím přemýšlel. Nedělám jen divadelní loutky, ale také narozeninové, svatební či vánoční. Časově je to nesmírně náročné, moje směny mnohdy trvaly po celý den. Někdy pracuji i v noci,“ prozrazuje loutkař. S prkny, co znamenají svět, je ve styku téměř neustále. Pozorně sleduje všechna představení Bajky a taktéž nadále navštěvuje Divadlo loutek v Ostravě.
Aby své kreativní, avšak časově náročné povolání zvládal, potřebuje se Pavel Skorkovský podle svých slov nabít. „Pomáhá mi k tomu manuální práce na zahradě u baráku. Věnuji se i motorkám – veteránům, chodím po horách, jezdím na kole, dělám i paragliding,“ dodal.
