„Jen díky dotacím Státního fondu životního prostředí se podařilo vysadit tolik stromů. Vysazené stromy měly ve většině případů mnohem vyšší hodnotu, než činil dotační příspěvek. Aby bylo možno vysadit 1 600 stromů, bylo třeba napsat 40 dotačních projektů, to znamená bylo třeba najít 40 aktivních občanů, kteří měli chuť něco udělat. Na každého aktivního občana jsme napsali jeden projekt a bylo třeba zorganizovat komunitní výsadbu, což byla podmínka dotačního titulu,“ řekl.

Rozhodl jste se vysadit tolik stromů, kolik má obec obyvatel. Co vás inspirovalo?
Záměrem celé akce nazvané Sázíme budoucnost, tudíž i dotační podpory Státního fondu životního prostředí, je vysadit do pěti let 10 milionů stromů – za každého občana jeden.

Přišlo mi jako dobrý nápad, aby naše obec tento minimální vklad do přírody splnila. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se. Dotační příspěvek nesloužil k zalesňování pozemků, ale k výsadbě stromů mimo les. Jsou to všechny aleje u cest, remízky rozdělující lány polí, stromy u výrobních hal, základních škol, hřbitovů…

Stromy vysazujete na obecních, či soukromých pozemcích?
Soukromých i obecních, vše záleží na dohodě s majitelem pozemku.

Bývá problém se s majiteli dohodnout?
Jak kdy. Obec Třanovice mě podpořila, i samotní občané mě kontaktovali s nápady, kde by se mohlo něco vysadit. Na druhou stranu pro jinou obec jsem vypracoval projekt zeleně a nepodařilo se mi na jednání se starostou obhájit ani jeden strom.

Nejsmutnější je, jak vypadají naše hřbitovy. Ve většině obcí jsou úplně holé. Nanejvýš se tam najde pár zeravů. Je to obrovský rozdíl oproti hřbitovům ve městech, jako v Českém Těšíně, Frýdku-Místku nebo v Krakově v Polsku. Tam odbory zeleně dbají na to, aby vše mělo úroveň. A nevadí ani to, když strom zasahuje svými kořeny do hrobu. Je to život, nějaký oběh materie, něco umírá, něco se rodí. Na pustém hřbitově je pouze smrt.

Jaké druhy stromů sadíte – sázíte na tradiční druhy, které sem patří?
Z 90 procent sadíme původní druhy stromů, lípy, duby, buky, habry, břízy, javory. Pouze výjimečně, když kolem místa výsadby sídlí nějaký včelař, tak začlením do stromořadí či remízku pár nektarodárných dřevin jako jerlíny či dřezovce, které mohou zpestřit včelám snůšku v krajině bez kvetoucích „plevelů“ v obilných lánech, krajině s tújovými živými ploty a nakrátko posekanými trávníky.

Podle všech pravidel, i těch dotačních, se cizokrajné druhy mohou sadit pouze v intravilánu, to jest v zastavěných plochách obcí. Tam jsme vysadili nějaké katalpy, liliovníky, nebo dokonce platany.

A ohledně velikosti – menší, nebo větší stromky?
Rozhodně nejraději sadím velké stromy. Malé stromky v krajině jsou problematické, pomocný materiál k jejich výsadbě převyšuje samotnou hodnotu stromku. Dlouholetá praxe mě naučila, že když nedáte k malému stromu tři kůly a neomotáte ty kůly pletivem, tak na 90 procent tento stromek zničí lesní zvěř.

Dotační program podporoval výsadbu stromů o obvodech kmínku 12 cm a více. My jsme z 80 procent vysadili stromy o obvodech 20 cm a více. Mohl jsem je prodat se ziskem a poslat někde do světa, ale přišlo mi důležitější, že stromy jsem si vypěstoval sám doma ze semínka, že jsem se o ně 10 až 15 let staral, byly jako moje děti. A že jsem je mohl díky dotačnímu programu vysadit v naší obci, kde je budu moct pozorovat dál, jak rostou.

Je těžké sehnat na dobrovolnickou činnost lidi?
Musím říct, že docela ano, lidé se zajímají hlavně o svůj pozemek a jsou rádi, pokud jej zvládnou obhospodařit. Veřejný prostor a krajinu většinou jen konzumují. U lidí z města to je jiné, ti mají deficit kontaktu s přírodou a takové akce vyhledávají. Ale zase je problém zorganizovat je a naučit základní věci. Ve výsledku jsem nejklidnější, když si většinu věcí zajistím sám.

V čem spočívá následná údržba vysazených stromů?
Jak říkají arboristé, tyto dotační akce na výsadby milionů stromů skončí fiaskem, nebude-li zajištěna následná péče. A to se asi podaří výjimečně. Když strom začne růst, je třeba věnovat mu pozornost, aby vytvořil bezpečnou korunu.

V opačném případě, když stromy dorostou do dospělosti, tak místo aby poskytovaly samé benefity, mají často významné defekty, které se musí nákladně řešit, aby byla zajištěna základní bezpečnost. To dále prohlubuje odmítavý postoj veřejnosti ke stromům.

Konkrétně za mého mládí, to jest před 30 lety, se u nás sadilo hodně alejí. Nikdo se těm stromům nevěnoval. Dnes, když je pozoruji, tak klidně i 50 procent z nich je vhodných k pokácení. V koruně je spousta tlakových větvení, anebo nejsou udělané podjezdné výšky. Ty větve mají ale už příliš velký průměr na to, aby byly odstraněné bez škody pro strom. Existuje dobré vodítko, že neřežeme větve o průměru větším než maximálně 5 až 10 cm (podle druhu stromu a jeho stavu). Pokud bychom odstranili větší větev, místo řezu nestihne zarůst, vytvoří se dutina a reálně hrozí, že se strom dostane do spirály zániku.

Následná péče spočívá v posečení pozemku okolo stromů, zálivce stromů, odstranění pomocného materiálu při výsadbě (dřevěné kůly, úvazky a pletivo). Tato práce je dobrovolnická. Dotace byla poskytnuta pouze na strom, pomocný materiál a závlahový vak.

Je smutné, že se najdou takoví, co si této práce neváží. Bylo odcizeno kolem 15 procent závlahových vaků, dokonce i kůly byly někdy odmontovány od stromu a odcizeny. Jelikož na ně byla poskytnuta dotace, tyto prvky musí u stromu být po dobu tří let pro případnou kontrolu. Proto veškeré odcizené věci musím dokoupit, a doufat, že je nikdo zase neukrade.

Všiml jsem si, že takový závlahový vak u stromu má i multifunkční využití. Lidé do něj házejí odpadky.

Měl jste osobně vždy kladný vztah k přírodě a stromům potažmo, nebo jste se k nim dostal až později?
Zeleň mě přitahovala odjakživa. Když jsme byli malí, běhali jsme po lesích, šplhali po stromech. Dnešní mládež žije hlavně ve virtuálním světě, na počítačích a telefonech. Neříkám, že je to špatné, je prostě jiná doba.

Sadíte nejen v našem regionu, ale i na dalších místech Moravy. Můžete porovnat co se klimatických podmínek týče specifika jednotlivých oblastí?
U nás je zima, mokro, máme asi nejvíce srážek z celé České republiky, neroste u nás vinná réva, nesadíme meruňkové a broskvové sady. Na Moravě je spousta alejí z vlašských ořechů, u nás by to nebyla nejlepší volba. Na druhou stranu zase naše jablka mají hezčí barvu než ta moravská. Aby se jablko před sklizní dobře vybarvilo, potřebuje velký teplotní rozdíl mezi dnem a nocí, a to nám naše Beskydy zaručí.

Dokážete odhadnout, kolik stromů jste již vysadil?
Netuším, samotných stromů do krajiny několik tisíc. Ale stromů ve školce pro další prodej, to budou desítky tisíc.

Které stromy jsou vám nejbližší a z jakého důvodu?
Nejraději mám ovocné stromy, které překrásně kvetou, a kromě stínu a dřeva nám poskytnou i jedlé plody. Když projíždíte krajinou, jsou místy vidět staré zanedbané ovocné stromy, které sadili ještě naši dědové a pradědové. Jsou tam často staré odrůdy na bujných podnožích, odolné vůči škůdcům, chorobám či mrazu. Často tyto stromy mají větší hodnotu než staré stavení, které na pozemku stojí. Nový dům postavíte za jednu sezonu, doplnit jej pořádným stromem je záležitost nejméně jedné generace.