Obec uspořádala výstavu na počest 120. výročí narození významného bystřického fotografa a umělce Karola Kalety. „Ateliér se nacházel pouhých sto metrů vzdušnou čarou od tohoto místa. My místní jsme to tam znali moc dobře. Právě tam vznikaly první portréty občanů z celého regionu, svatební fotografie i snímky dětí,“ řekl starosta Roman Wróbel na slavnostní vernisáži, která se konala minulé úterý.
Přidal i osobní vzpomínku. „Potkávali jsme se kdysi v kostele. Pan Kaleta sedával na pavlači, a protože už hůře slyšel, nakláněl se z té pavlače. Moje mamka, když ho viděla, jak se naklání, nutila mě celou dobu sedět pod ním, a měl jsem za úkol ho chytat, kdyby spadnul,“ podotkl se smíchem starosta.
Autorkou výstavy je Irena Cichá. „Touto výstavou chceme vzdát hold člověku, který svým dílem zanechal mimořádné kulturní dědictví nejen rodné Bystřici, ale celému Těšínskému Slezsku. Fotografie je nejen uměleckým prostředkem, ale i jedinečným svědectvím doby. Díky ní můžeme poznávat život předchozích generací. Můžeme vidět, jak vypadal krajina i jak se měnila společnost. Právě takovou hodnotu mají fotografie Karola Kalety,“ poukázala autorka výstavy.
Lidé, kteří si výstavu jako první prohlíželi, často naráželi na místa, která už dnes vypadají úplně jinak. Sami u toho vzpomínali na své dětství. „Podívej, ten kroj po babičce máme pořád ještě ve skříni. A kolem toho domu jsem chodila jako malá,“ ukazovala s úsměvem jedna z návštěvnic.
Původně byl truhlářem
Karol Kaleta se narodil 15. června roku 1906 v Bystřici. Prožil v ní téměř celý svůj život. Přestože se původně vyučil truhlářem, jeho životní vášní se stala fotografie. K ní ho přivedl jeho otec Jan, který patřil k průkopníkům fotografování ve zdejším kraji a významně ovlivnil synovu životní cestu.
„Začátky nebyly jednoduché, fotografování v první polovině minulého století vyžadovalo nejen talent a cit pro obraz, ale také velkou dávku trpělivosti a technické zručnosti. Přesto si Karol Kaleta postupně vypracoval dobré jméno a jeho fotografie se nacházely v mnoha rodinách na Jablunkovsku,“ popisovala Irena Cichá.
Největší význam jeho tvorby spočívá v dokumentaci života lidí zdejšího regionu. Zachytil horské osady, salaše, lidovou architekturu, tradiční řemesla a každodenní život obyvatel Beskyd. Jeho snímky představují jedinečný obraz světa, který se během desetiletí výrazně proměnil nebo dokonce zanikl.
