Od té doby putuje během letní sezony s některou ze tří sad techniky a konstrukce s plátnem po republice a promítá v letních amfiteátrech, na hřištích, u domova důchodců, ale třeba i na zámcích nebo u přehrady.

„Ideální místo je se zázemím a přívodem elektřiny,“ říká Vladimír Porvis.

Jak ho napadlo nabídnout lidem, obcím či firmám mobilní letní kino? „Lidé si začali hojně objednávat promítání fotografií novomanželů na svatbách, takže to byla inspirace,“ říká Porvis.

Dalším impulsem byl obrovský úspěch videodiskotéky, kterou promítali před dvěma lety doma ve Stříteži. A lidé byli nadšení. „Proto jsme se řekli, že to zkusíme. A zjistili jsme hned první rok, že o to je obrovský zájem,“ vzpomíná majitel Kina na cestách.

Dodává, že díky dotaci mohli koupit kvalitní vybavení, což prý je velmi důležité. Jedna sada jeho mobilního kina vyjde skoro na milion korun.

Stále na cestách
„Každý den máme tři kina v terénu. Jedno zvládnou obsluhovat dva lidé. Přijedou, postaví plátno, zapojí techniku a do půldruhé hodiny mohou promítat. Máme několik rozměrů pláten a také techniku, kterou má v republice málokdo. Možná i proto je o naše služby takový zájem,“ říká Vladimír Porvis.

Vedle letního kina umí jeho lidé ozvučit a zařídit videoprojekci na nejrůznějších akcích, kongresech a konferencích a promítali už dokonce i na pražském letišti, přímo na letištní ploše.

Celý letošní srpen promítají pro Říčany u Prahy, smlouvu mají s obchodním centrem v Moravských Budějovicích a se svým mobilním kinem vyrazí i na Slovensko, kde mají od loňska platnou licenci.

Zeptáte-li se člověka, který provozuje mobilní kino, na co lidé nejvíc chodí, dozvíte se, asi nepřekvapivě, že na komedie. Chtějí sepobavit, ale neplatí to univerzálně.

„Vzpomínám si, jak jsme před pár lety promítali na Žermanické přehradě Transformers a přišlo 300 lidí! Normálně chodí okolo padesáti, možná stovky. Takže vkus lidí je různý,“ podělil se o své zkušenosti majitel firmy VisuTech Expert.

Na filmy už se nedívá
Nezastírá, že několikaměsíční intenzivní cestování, promítání, noční návraty domů, jsou často únavné. Ale je to práce. A co odměna v podobě sledování filmu?

„Když některý film vidíte během dvou měsíců podesáté, tak už vás to ani nebaví. Za tu dobu jsem ale vysledoval zajímavou věc: totiž, že když třeba z auta, kam se jdu na chvilku natáhnout, slyším šum, dialogy a jak už to znám, vím, co přijde, takže třeba se zavřenýma očima čekám, až se lidi začnou smát. A zajímavé je, že v různých částech republiky se diváci smějí jiným hláškám. Na něco jiného reagují v Jablunkově, jinak v Olomouci nebo v Karlových Varech. Nevím, čím to je, ale fakt to tak je. Překvapilo mě to,“ dodává Vladimír Porvis, který se už těší na letošní letní promítání doma ve Stříteži.

Letos tam budou dávat Pomádu, legendární americký trhák s Johnem Travoltou a Olivií Newton-John. (toj)