V muzeu je čas přistižen při činu

Fotografie dob, které minuly, lidí, kteří již nežijí, míst, která se mění před očima, vystavilo Muzeum Třineckých železáren a města Třince. Výstava se jmenuje Čas přistižen při činu a autorem je fotograf Jan Kufa Kičeřok.

Autor u svých fotografií s láskou vzpomíná na chvíle, kdy snímky vznikaly. Foto: mr

Díky své práci rodák z Mostů u Jablunkova uchoval několik lidských příběhů, obyčejných, a přitom nádherně neobyčejných a jedinečných. Černobílé fotografie člověka zavedou do míst, kde ještě nedávno nebyla elektronika a výdobytky moderní doby.

„Zachycují lidi, které jsem znal nebo jsem se s nimi seznámil. Nikdo z nich už není mezi námi. Ale dovolili mi, abych se k nim přiblížil a zachytil jejich způsob života. Ten odchází spolu s nimi, je jiná doba, takto už nikdo nežije,“ popsal Jan Kufa.

Fotografie jsou černobílé. To proto, že lépe vystihují atmosféru i modely. Střídají se portréty i záběry každodenní činnosti aktérů. Fotograf zvěčňoval okamžiky venku, při práci i doma. Dokumentoval závěr života tří žen a jednoho lesního muže. „Všichni byli tady z okolí Mostů u Jablunkova, jen jednu ženu jsem si našel ve slovenské obci Vlkolínec,“ podotkl fotograf.

Aby byly snímky přirozené, strávil se svými modely více času. Ne vždy ale měli na fotografování náladu, ne vždy jeho záměr vítali s nadšením. Třeba právě tětka Betka z Vlkolínce nereagovala na focení zrovna přátelsky. Na otázku, zda si ji může Jan Kufa vyfotografovat, ostře spustila, že kdyby mohla, tak tu jeho kameru „treskne o zem, i keby stála aj 20 000.“ To ale fotografa neodradilo. „Nechtěl jsem to hned tak vzdát. Začali jsme si povídat, a jak šel hovor, znovu jsem se zeptal, jestli už můžu fotit. A teraz už hej, řekla mi, a to byl začátek našeho přátelství,“ zavzpomínal s úsměvem Jan Kufa.

Ke všem fotografovaným získal osobní a přátelský vztah. Dokonce i k lesnímu muži, jak starého horala sám pojmenoval. „Byl to naprostý samotář. Neustále pracoval v lese a to bylo jeho místo, které miloval, které považoval za svůj domov. Žil sám, s nikým nemluvil, a tak i jeho slovní zásoba byla dost omezená. Postupem času se rozpovídal. Byl to nesmírně skromný a hodný člověk. Spolu s ním odešel i kus historie tohoto kraje,“ posmutněl Jan Kufa Kičeřok.

Výstava, která přibližuje kolorit našeho regionu a to, co postupně nenávratně mizí, sice skončí 30. října, zároveň ale bude žít dál. Její autor Jan Kufa Kičeřok k ní totiž vydal stejnojmennou publikaci, která je plná fotografií a také životních osudů zachycených lidí. Čtenáři se tak dočtou všechny podrobnosti, jak snímky vznikaly.

Další zprávy z regionu