A jak se k psaní vlastně dostal? „Každý den zažíváme rodinná dobrodružství, radosti i útrapy, ale především spoustu situací, které se už nikdy nevrátí. Abych na ně nezapomněl, rozhodl jsem se je po narození syna Matyáše zapisovat. Říkal jsem si, že si to někdy ten náš páreček přečte a bude s radostí vzpomínat na svého tátu, který na oplátku ocení, když mu pomůžou do schodů. A pak už to šlo rychle. Vyšel jeden deník – kniha Dvojtáta – a pak druhý a třetí,“ vypočetl Vojtěch Bernatský.

Po třech denících tatínka čtyřicátníka napsal dvoje pohádky. Zrovna nedávno mu vyšla knížka Sporťákovy pohádky z celého světa s nádhernými ilustracemi, které ocení nejen malí čtenáři. „Opět jsem se snažil, aby bavily nejen děti, ale i dospělé. No a současně mi před pár dny vyšel můj první román, který se jmenuje Když kvete wiliwili,“ předeslal Bernatský s tím, že kniha je o velké lásce, o síle rodiny a především o naději, která nesmí nikdy umřít. Půlka se odehrává u nás a půlka na havajském ostrově Kauai. „A mám z ní velkou radost,“ dodal muž, jehož diváci znají především z televizních obrazovek jako usměvavého, vtipného a pohodového člověka. Takovým se snaží být i jako spisovatel.

„Humor, a hlavně optimismus, je v životě nesmírně důležitý. Je potřeba vidět světlo na konci tunelu, i když je hodně dlouhý a tmavý. Prostě bez pevného a tvrdého dna se nedá odrazit,“ řekl Bernatský, který o prázdninách u moře napsal psí pohádky. To ho moc bavilo. Doma mu od té doby říkají pane Čapku. Pohádky by měly vyjít příští rok.

Knihy Vojtěcha Bernatského lze sehnat v každém knihkupectví nebo v e-shopech prodejců knih. „Budu rád, když mi čtenáři dají vědět, jak se jim knížky líbily,“ uzavřel.