Každého, kdo vejde do výstavní místnosti, bezesporu zaujme, že uvnitř nejsou ani obrazy, ani plastiky. Jen na stolech stojí počítače a na zdech visí podivné fotografie. Při bližším zkoumání pak ale všemu přijde na kloub.
Výstava se jmenuje Biased Play, což v překladu znamená Zaujatá hra. „Na první pohled by se mohlo zdát, že je určena lidem, kteří mají rádi deskové hry. Výstava je totiž inspirovaná hrou Obvyklý podezřelý. Ale určitě zaujme i ostatní,“ líčí kurátorka výstavy Katarína.
Dodává, že hra vznikla pro tuto konkrétní výstavu a návštěvníci si ji mohou zahrát na počítači. „Autor tímto otevírá téma k diskuzi. Nejde jen o to zahrát si hru, což mimochodem také není vůbec špatné. Ale hra člověka nutí zamyslet se nad stereotypy, které všichni máme při posuzování druhých lidí jen na základě jejich vzhledu,“ vysvětluje kurátorka.
Podle ní, ať děláme, co děláme, a k lidem přistupujeme otevřeně a snažíme se je nesoudit, tak si stejně nemůžeme pomoci a stereotypů se jen tak nezbavíme.
Autor výstavy Andreas Gajdošík vysvětluje, že návštěvník zkouší ve hře přijít na to, kdo z vybrané skupiny má patřičnou vlastnost. „Takže například musíte odhadnout, kdo je introvert, kdo je optimista, nebo kdo je v kolektivu oblíbený,“ uvedl konkrétní příklad.
Na zdech visí i fotografie, které ilustrují, že počítače sice zobrazují za pomoci umělé inteligence různé emoce, jako je třeba smutek, radost, zamilovanost. Přesto jsou ale tyto výjevy mechanické. „A hlavně bez emocí. Fotografie zobrazují pokřivení této reality,“ doplnil Gajdošík s tím, že výstava je vhodná i pro školy, protože děti téma zajímá a s odborným výkladem pro ně bude jistě přínosné.
Andreas Gajdošík absolvoval v roce 2019 v Ateliéru intermédií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde se také podílel na chodu samozvaného studentského ateliéru a kolektivu Pavel Ondračka. Ve své umělecké praxi se věnuje užitečnému umění, sociálně angažovaným projektům a artivismu, které často zahrnují programování, nové technologie a intervenční přístupy.
Zajímá se o etický zdrojový software, sdílení, DIY kulturu a experimentální formy. Svou práci prezentuje ve veřejném prostoru, ať už fyzickém, nebo virtuálním. Jeho tvorba spočívá v intervencích do sociálních médií a mediální sféry, programování hoax softwaru a vytváření fiktivních webových stránek, které vytvářejí prostor pro kritickou reflexi zavedených struktur světa umění i politiky a jejích extrémních postojů. Prostřednictvím performance, programování a zvukových akcí vytváří ironický a satirický komentář usilující o změnu statu quo.
V roce 2019 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého.
