Nyní 80letý Pavel Wrzecionko začal s výrobou modelů už na vojně. „Sloužil jsem na hranici a ve volném čase stavěl modely pozorovatelen, které hranici lemovaly. Jednalo se o malé stavby a při práci jsem používal pinzetu,“ vzpomíná důchodce, který celý život pracoval ve werku. „Od vyučení až do odstavení 3. ocelárny v roce 1995, kdy jsem odešel do důchodu. Tehdy se chodívalo dříve,“ dodal Wrzecionko.

V době chození do práce, výchovy dětí a dalších povinností neměl na stavění modelů čas. Vše se změnilo asi 20 let nazpátek. „Byli jsme na návštěvě a známí měli doma v obýváku vystavený dřevěný model staré chaloupky. Říkal jsem si, když to dokázal udělat on, tak proč ne já,“ hecl se tehdy modelář. Postupně si sehnal potřebný materiál, připravil ho a vrhl se do díla. „Stavěl jsem naprosto z hlavy, není to žádná kopie. Prostě podle inspirace jsem postavil model domku, který se mi líbil,“ vysvětlil.

Pavel Wrzecionko se drží hesla, že staré věci mají své kouzlo. Proto i jeho další stavení připomínají staré roubenky. „Jedinou kopii jsem dělal asi tři roky nazpátek. Vyhotovil jsem model domu mého syna. Sice se nejedná o dřevěnku, ale to nevadí,“ usmál se vitální důchodce a ukázal, že na domku nechybí ani takový detail, jako svod dešťové vody ze střechy.