Co je náplní vaší práce?
Živím se jako lektorka přírodních věd. Kromě toho spolupracuji se Správou CHKO Beskydy a odborem životního prostředí třineckého magistrátu. Dělám terénního zoologa, mapuji obojživelníky a plazy. Mým úkolem je zmapovat vhodné biotopy, kde by se mohli nacházet, zhodnotit území, spočítat, kolik jich tam je, jaké tam jsou pro ně podmínky a posléze pomocí písemné zprávy vyhodnotit, co je potřeba v dané lokalitě upravit, aby se podmínky pro obojživelníky zlepšily.
U Boublíkova rybníku v Třinci se staví zábrany pro obojživelníky. V čem to spočívá?
Na jaře začíná jarní tah obojživelníků. I když silnice vedoucí kolem rybníka není hlavní, je docela frekventovaná. Za půldruhého měsíce, kdy zde byly zábrany, jsme měli přes dva tisíce žab. Letos jich byla asi tisícovka, možná i kvůli zimnímu počasí, které se udrželo déle.
Obojživelníci zimují v lese, pak táhnou k Boublíkově rybníku. I díky dvěma tůním, které se nacházejí poblíž, se jich zde vyskytuje větší počet. Jakmile nakladou vajíčka, nevracejí se všichni do lesa, někteří zde zůstanou až do podzimu. Kontroly probíhají třikrát denně, chodíme sem časně ráno a pak pozdě v noci, a také za deště nebo po něm, kdy je migrace obojživelníků největší. Vytváříme mapu rizikových úseků, na které se zaměřujeme. Bez zábran by docházelo k velkému úhynu těchto živočichů.
Jak zábrany vlastně fungují?
Jsou to v podstatě mobilní zídky, tvoří je fólie natažená po obou stranách cesty. Podél zábran jsou na několika místech v zemi zapuštěné kyblíky, do kterých obojživelníci padají. My je pak přenášíme na druhou stranu silnice. Zatímco loni jsme zábrany začali stavět začátkem března, letos to bylo až v dubnu.
