V jedné ze zahrad v Návsí, v místní části Kostkov, mezi kopretinami a pampeliškami rostou vstavače. Nejvyšší exempláře dorůstají zhruba do výšky půl metru. Kvetou na přelomu května a června.

„Z toho důvodu část louky sekám později – až poté, co orchideje odkvetou. Trávu nechám nějakou dobu ležet na místě, aby se vysypala semena. Teprve až poté trávu shrnu a dám na kompost, který následně rozsypu kolem ovocných stromů. A jelikož orchidejím svědčí kyselá půda, na jaře posypu louku hašeným vápnem. Docela mě překvapuje, že v sousedních zahradách orchideje nejsou,“ vykládá Stanislav Janošec.

Tvrdí, že vzácné rostliny se na jeho pozemku objevily před několika lety náhodou. „Jedno když jsem se chytal kosit trávu, všiml jsem si v ní orchideje. Tolik jako tady, jich pohromadě nikde jinde není, dokonce ani na lesních loukách pod Filipkou. Vedle mé zahrady je včelín. Soused tvrdí, že jeho med chutná po orchidejích,“ pokračoval Janošec. Prozradil, že vzácné rostliny na jeho zahradě už obdivovali mimo jiné studenti třineckého gymnázia a žáci místní základní školy.

Stanislav Janošec se věnuje se kutilství a turistice a osm let si užívá zaslouženého důchodu. Dříve byl zaměstnancem Třineckých železáren. „Vyučil jsem se v oboru montér ocelových konstrukcí na třineckém učilišti. Poté jsem začal pracovat v desáté zámečnické dílně. Nešel jsem na vojnu, a tak jsem musel odpracovat pět měsíců v těžkém provozu. Pracoval jsem na rudišti na výklopníku. Nakonec jsem se rozhodl, že tam už zůstanu. Pracoval jsem na směny, celkem jsem tam strávil 46 let,“ zavzpomínal Stanislav Janošec.