Když přijedete do Českého Těšína, zmocní se vás nostalgie?

Přijeli jsme do Cieszyna, kde jsme hráli, ale já pozvala celý náš soubor, aby se šel podívat přes řeku do Českého Těšína. Je to moje mládí, moje citová základna. Do Těšínského divadla jsme nešli, na to už nebyl čas, protože jsme museli zkoušet, ale podívali jsme se aspoň na náměstí.

Na prkna, co znamenají svět, jste před lety vstoupila v Českém Těšíně. Jak vzpomínáte na své začátky?

Studovala jsem konzervatoř v Ostravě a svoje maturitní představení jsem už odehrála v Českém Těšíně. Strávila jsem tam spoustu let. Nejdříve jsem tam hostovala, po revoluci jsem v divadle začala šéfovat. Kdysi jsem stála u zrodu divadelní přehlídky. Velmi mě těší, že festival má tradici a pokračuje.

V roce 2002 jste odešla do Prahy. Cítila jste potřebu změnit prostředí, hledala jste novou inspiraci?

Moje holčička odešla studovat do Prahy. A protože mám jen jedno dítě a bylo mi za ní smutno, vyrazila jsem do Prahy za ní. Myslím si, že jinak bych z Českého Těšína neodešla, mně se v tom divadle velice líbilo. Zbožňuji místní kraj, hory, lidi. Je to můj domov, mám ho v srdci.

 Jak často se vracíte do rodného kraje?

Narodila jsem se v Třinci, odkud jsem se kvůli divadlu přestěhovala do Českého Těšína. Jezdím sem za sestrou, ale už ne tak často, jako když žili rodiče, protože práce je spousta a času málo. Už mám tři vnoučata, snažím se jim věnovat, protože čas utíká rychle a děti rostou. Ale když je příležitost, ráda se sem vracím.