„Zbraně jsem prodal a lovím už jenom posluchače“

Pavel Sztwiertnia se celý život věnuje myslivosti. Příroda mu učarovala tak silně, že se rozhodl své myšlenky i zážitky předat dál. Jak? Píše knihy plné povídek. V březnu mu vyšla už pátá.

Pavel Sztwiertnia je myslivcem a spisovatelem zároveň. Foto: archiv autora

Píšete knihy o myslivosti. Cítíte se být více spisovatelem, nebo myslivcem?
Výraz spisovatel je silné slovo, které přenechám velikánům literatury. Sám sebe považuji za mysliveckého beletristu.

Kdy vás napadlo, že se pustíte do literární tvorby?
Moje první literární pokusy vlastně začaly už na základní devítileté škole. Tehdy šlo o slohové práce na různá témata, která nám zadal učitel formou domácího úkolu. Snad někdy v té době jsem si poprvé začal uvědomovat, že mým oblíbeným žánrem je právě vyprávění.

Kdy jste pak začal s knihami a jaký byl impuls k psaní pro veřejnost?
Moje první knížka se dostala na pulty knihkupectví počátkem března 2017. Po dohodě s vydavatelem jsem rozpracovaná další témata postupně vložil do následujících dvou knížek. Také ony měly u čtenářů příznivou odezvu, která mi byla impulsem k další tvorbě. Lidové moudro praví, že s jídlem roste chuť, proto následovala ještě čtvrtá a pátá kniha.

O čem vaše knihy vlastně jsou?
Moje knihy nejsou ničím jiným nežli snahou o napsání části mého životopisu z dob, kdy mi bylo dopřáno vykonávat povolání lesníka zahrnující i profesionální myslivost. Snažil jsem se do nich zahrnout i tehdejší atmosféru života na vesnici v dobách před více nežli třiceti lety.

Co může čekat čtenář, který vezme do rukou vaši knihu?
Moje knížky jsou napsány formou kratších povídek. Každý příběh má svůj začátek a konec a je zasazen do reálného prostředí upřesněného jak z hlediska místa, tak ze zřetele časového zařazení.

Bude se čtenář smát, bude smutný, nebo se poučí o přírodě?
Mám za to, že moje povídky jsou povětšinou laděny do vážného tónu a nutí čtenáře k zamyšlení. Rozhodně však nejsou uplakané. V každé z nich lze najít i komediální prvky, stejně tak, jako je tomu v reálném životě.

Vaše poslední kniha vyšla počátkem března tohoto roku. Čím se liší od ostatních?
Moji čtenáři tvrdí, že se od předchozích knížek liší vyšším podílem poetičnosti před tzv. dějovou formou, která by se zjednodušeně dala vyjádřit slovy: „Přišel jsem, viděl jsem, ulovil jsem…“

Plánujete i nadále psát knihy?
To ukáže čas, ale pravděpodobně by šlo pouze o jednotlivosti. Pomyslné „náboje“ nezbytné pro tvorbu knihy jsem už, zjednodušeně řečeno, stihl vystřílet.

Pokud máte vystřílené náboje, neláká vás fabulovat? Prostě si příběhy vymýšlet?
Umím i fabulovat, ale tento druh tvorby mne neláká. Myslím si, že každá povídka zaujme spíše tím, že je autentická, což pozorný čtenář bezpochyby vycítí.

Jaké vy osobně máte rád knihy?
Mám rád literaturu faktu, počínaje cestopisy přes historické dokumenty po memoáry slavných osobností.

Věnujete se stále myslivosti?
Myslivost, jako takovou, jsem „pověsil na hřebík“ již v roce 1999, kdy jsem rozprodal lovecké zbraně. Nyní lovím už jenom své posluchače, např. formou vyprávění starého lesáka. Naposledy se takový „lov“ uskutečnil počátkem března v hospůdce Kolibiska v údolí Hluchové.

Další zprávy z regionu