Únik zvířete

V dnešním článku navážeme na téma z minulého týdne, když se budeme věnovat únikům zvířat. Tuto problematiku správní orgány poměrně často řeší, nicméně, v některých případech dospívají k nesprávným závěrům a trestají chovatele, aniž by náležitě zkoumaly jednotlivé skutečnosti.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Za únik zvířete může být chovatel zvířete v zájmovém chovu (např. psa) potrestán pokutou až 50.000,- Kč, pokud neučiní opatření proti úniku zvířete. Z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (NSS) však plyne, že činit chovatele odpovědným za únik zvířete lze až tehdy, pokud je celá věc správním orgánem řádně a zcela prošetřena.

Zákon na ochranu zvířat proti týrání sice stanoví povinnost chovatele zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat. Zároveň však tento, ani jiný právní předpis neupravuje formu opatření proti úniku, tj. jak má být pes zajištěn (uvázán, umístěn v boudě, v oplocení apod.). Proto je na správním orgánu, aby zkoumal všechny okolnosti týkající se zabezpečení zvířete, dále, aby prokázal a popsal, zdali chovatel svou povinnost skutečně zanedbal a zavinil tak jeho útěk. Právě nedostatky v učiněném dokazování a jeho správném vyhodnocení správním orgánem mohou vést k chybám při ukládání pokut jednotlivým chovatelům.

Vhodné je upozornit i na další příklad rozhodnutí správního orgánu, které bylo z pohledu následného rozhodnutí NSS vadné. Správní orgán totiž v posuzovaném případě dospěl k právnímu závěru, že únik zvířete znamená automaticky i jeho týrání. Toto bylo NSS vyvráceno, neboť ze zákona nevyplývá, že by samotný únik zvířete vždy představoval jeho týrání, pokud jeho chovatel neuskutečnil nezbytná opatření pro zabránění jeho úniku. Na druhou stranu ale NSS konstatoval, že to neznamená, že by únik zvířete nemohl dosáhnout takové intenzity, která by představovala jeho týrání. V takovém případě by však musely být splněny podmínky týrání zvířat definované v zákoně, tj. například, že by zvíře v důsledku svého úniku trpělo bolestí, zraněním, zdravotní poruchou anebo že by zemřelo. Z pohledu NSS tak neobstojí pouhé omezení se správního orgánu na jednoduché konstatování o úniku zvířat, z něhož je následně, bez potřebného dokazování, dovozeno jejich utrpení, resp. týrání.

Další zprávy z regionu