Nezáleží však pouze na mrazu v našem regionu, ale podmínkách v překladišti v Čierném nad Tisou a v jiných místech, ze kterých k nám vagony směřují. Od minulé neděle rozmrazujeme nepřetržitě,“ říká Karel Cymorek, vedoucí střediska Rudná vsázka, který mě pracovištěm provází.
Klepeme na obsluhu. Nikde nikdo. „Asi zrovna otevírá vrata. Pojďme do strojovny,“ míní můj průvodce. Před námi jsou dvě obrovské pece. Na popud pana Cymorka koukám do proskleného okýnka a vidím, jak proud spalin směsného plynu a vzduchu míří do potrubí. Hluk a pískot je tu příšerný. „Nebojte, nebouchne to, systém nás jen upozorňuje na to, že teplota v halách stoupla nad požadovaných 60 °C. Vše se děje proto, že z haly právě vyjely rozmrazené vagony. Do každé ze tří hal se jich vejde 13,“ říká a následně ukazuje na automatické pilotní hořáky. Ty před několika lety zastoupily ruční zapalování.
Opouštíme strojovnu a jdeme podél haly směrem k vratům. V boční stěně jsou krásně vidět sondy měřící požadovanou teplotu uvnitř haly tak, aby byly zachovány bezpečnostní normy. Po chvilce k nám přichází Martin Walek, jeden z proškolených pracovníků výklopníků, který může v zimě pracovat i v rozmrazovně. Jdeme společně dál. „Tady je krásně vidět všechny haly. Nejsou průjezdné. Každá souprava vagonů míří tam i zpět jedním směrem,“ říká Martin Walek. Dozvídám se od něj také, že pokyn k rozmrazování dostává od předáků na výklopnících, kteří požadavek směřují rovněž na pracovníky dopravy a expedice TŽ.
„Kolik měsíců v roce tedy rozmrazovna funguje?“ ptám se obou mužů. „Průměrně od čtyř do pěti měsíců v roce. Uvidíme, jaké to bude letos, ale na přelomu let 2019/2020 byla zima mírná. Provoz jel od prosince do března, s tím, že v únoru a březnu byly haly vytíženy pouze na 12 %,“ odpovídá Karel Cymorek.
Předpověď počasí na nejbližší týden mi však napovídá, že se provoz rozmrazovny jen tak nezastaví. „Máte pravdu. S klesající teplotou se ještě ke všemu prodlouží doba, po kterou v ní budou vozy stát. Při teplotě -5 °C vozy s rudou rozmrzají zhruba čtyři hodiny, při -10 °C je to kolem sedmi hodin. Při nižších teplotách je to ještě déle. Chceme se samozřejmě vyhnout tomu, že vyklopíme zmrzlý materiál, který bychom pak museli rozbíjet,“ říká Martin Walek, který mi na závěr ukazuje pracoviště, z něhož rozmrazovnu řídí. „Kdysi jsme všechno zaznamenávali do sešitu, nyní je evidence v počítači. Máme tak dobrý přehled o všech požadavcích. Práci nám usnadňují i kamery,“ dodává.
Příběh železné rudy směřující na výklopníky TŽ se tedy nyní píše déle. Než po pásových dopravnících doputuje na homogenizační skládku anebo vysoké pece, stráví nějaký čas v rozmrazovně. Loučím se tedy s Martinem Walkem a spolu s Karlem Cymorkem míříme k budově Aglomerace 2. Plná dojmů se jedu „rozmrazit” do redakce.
