Zástupci železáren navštívili 25 seniorů od Stříteže po Jablunkov. Nejstarší jubilantka, paní Emilie Gryczová, oslavila v lednu krásných sto let. Pracovala jako dělnice na aglomeraci I, vysokých pecích a výklopnících. Mezi oslavenci nechyběli ani valcíři, zedníci, zámečníci, elektrotechnici či směnoví mistři.

Návštěva z fabriky, kde před lety pracovali, je mile překvapila. Jak sami podotkli, několik desítek let v jedné firmě se prostě zapomenout nedá. Na otázku, jak na dobu ve werku vzpomínají, odpovídali, že to neměli jednoduché. Kromě fyzicky náročné práce a brzkého vstávání na vlak měli totiž mnozí z nich hromadu povinností na poli či kolem dobytka. Když vzpomínali na dobu svého působení v TŽ, často vyzdvihovali kamarádské vztahy na pracovišti a společné akce po práci.

V květnu oslavil 90 let pan Vladislav Wrzecionko z Návsí, který v huti pracoval jako dělník na strojní údržbě oceláren a šamotárny. „Měl jsem svářečské kurzy, často jsem pracoval ve výškách. Nebylo to vůbec lehké, nadřel jsem se dost, ale do práce jsem chodil rád. V důchodu jsem od roku 1988,“ vzpomínal pan Vladislav.

Spolu s manželkou Erikou, která také letos slaví devadesátiny, si přejí hlavně zdraví. Kromě životních jubileí Wrzecionkovi letos slaví 70 let společného manželství.

„Jubilanti pracovali v třinecké huti více než třicet či čtyřicet let, což je úctyhodná doba. Svým dílem přispěli k pokračování více než stoosmdesátileté tradice výroby železa a oceli v Třinci, proto jim každoročně přejeme a gratulujeme ke kulatému či půlkulatému výročí,“ uvedl Ivo Žižka, ředitel pro personalistiku a vnější vztahy TŽ.

Kromě děkovného dopisu a gratulace od vedení firmy oslavenci dostali dárek s trochu ostřejší „medicínou“, plechový hrníček s logem Třineckých železáren, firemní kapesníčky, propisku a aktuální vydání Třineckého hutníku.
Na podzim navštíví pracovnice oddělení komunikace TŽ oslavence narozené ve druhé polovině roku.