Předpokládám, že oslavy neodbudete jedním vystoupením. Co dalšího jste na letošní rok připravili?
Slezan i Slezanek připravují své výroční koncerty každých pět let. Bohužel nás před koncem loňského roku zasáhla velmi smutná událost, která poznamenala životy nás všech v souboru, a to úmrtí naší choreografky a vedoucí Lenky Foltýnové Glacové. Byla a vždy bude naší velkou inspirací. Její odkaz bude nadále vryt v srdcích všech, kterých se za svůj krásný a krátký život dotkla. Proto bychom výroční koncert chtěli věnovat právě jí.
Nicméně hlavně Lenka si přála, ať netruchlíme, a pracujeme stále dál. Proto bude Slezan i Slezanek i nadále vystupovat na tradičních akcích, kterých je několik v roce, jako například „Vítání jara“, „Babí léto“, koledování ve Vánočním čase, účinkování na plesech a zábavách. Ale samozřejmě se účastní i dalších významnějších akcí. V jednání je např. repríza lednového výročního koncertu souborů na Slezských dnech v Dolní Lomné. Slezanek, který si také letos připomíná výročí – 45 let, čeká regionální přehlídka dětských folklorních souborů v Opavě a Slezan by měl v létě vyrazit na festival do Francie.
Loni na podzim spatřil světlo světa videoklip s lidovou písní, v němž členové souboru účinkovali. Jaké jsou ohlasy na tento počin? Uvažujete, že byste natočili klip i na další píseň?
Ohlasy na videoklip jsou k naší radosti jen kladné, plné emocí a slziček dojetí u rodinných příslušníků. Potěšilo nás, že byl videoklip odvysílán i v regionálních televizích a využívá jej i TV NOE ve svém pořadu „Daruj písničku“.
Zatím natáčení dalšího videoklipu neplánujeme, z důvodu finanční i časové náročnosti. Nicméně jednou bychom určitě rádi natočili další, jelikož pokladnice lidových písní na Těšínsku je velmi bohatá a toto je zajímavá možnost, jak lidové písně zachovat i pro další generace.
Již několik let fotíte kalendáře. Kde berete inspiraci na snímky či motivy? Nebo to jsou fotky třeba z koncertů? Kde se dá koupit kalendář na letošní rok?
Kalendář někdy plánujeme dopředu a dle zvoleného tématu fotíme. Jindy zase kalendář vzniká až na základě toho, že máme nafocené fotky, které by stálo za to zveřejnit. Vždy chceme, aby zobrazoval nějaké společné téma. Poslední kalendář, který byl vydán pro rok 2021, byl vydán zároveň s naším CD pod společným názvem „Povjydz sercu memu…“
Ten pro následující rok bude znázorňovat lidové tradice v jednotlivých obdobích roku a již brzy jeho náhled zveřejníme na našem facebooku. Kalendář nebude veřejně prodejný, ale pokud by měl někdo zájem, tak se na nás může obrátit prostřednictvím našeho e-mailu: fsslezan@seznam.cz.
Mnoho folklorních souborů si stěžuje na nedostatek nové krve – tanečníků nebo zpěváků či muzikantů. Jak je na tom Slezan? Zažívá v tomto smyslu dobré období?
Slezan i Slezanek zažívá obdobné potíže. Jednou chybí chlapci, jindy dívky, někdy zase soubor trpí tím, že má v rozkladu muziku. Ti, kteří již více pamatují, rádi vzpomínají na časy, kdy být členem souboru bylo vlastně privilegium, které umožňovalo například cestovat za hranice republiky. Toto již dnes není a někdy máme spíše pocit, že mladá generace bere jakoukoliv povinnost a zodpovědnost jako potíž. Bez plnění povinností a zodpovědnosti za kolektiv se však v souboru fungovat nedá.
Kdo je momentálně služebně nejstarším členem souboru?
Služebně jsou u nás nejstarší ti, kteří začínali v souboru Slezanek, kde byli mnohdy již od předškolního věku. Pokud vydrželi v souboru, tak jsou dnes na pozicích vedoucích jednoho nebo druhého souboru. Jelikož v posledních letech došlo k průběžnému omlazování tanečníků i muziky, tak je v současné době nejstarším členem souboru gajdoš Petr Unucka, který 6. ledna oslavil své 48. narozeniny.
Soubor během svého fungování projel doslova „světa kraj“. Kde má prezentace slezského folkloru v podání účinkujících Slezanu největší ohlas?
Myslím si, že největší ohlas měl soubor ve vzdálených a exotických zemích, jako byla Indie nebo Portoriko. S velkým ohlasem jsme se ale setkali i v minulých dvou letech, kdy jsme měli možnost navštívit Litvu a Estonsko. Myslím si však, že ohlas na soubor nevzniká jen tím, co ukazujeme na jevišti, ale především tím, jak která národnost projevuje emoce a jak moc jsme pro ně exotičtí prezentací našeho folkloru.
