Tuto tenkou linii nedávno vytyčil Nejvyšší soud, který svým rozsudkem 7 Tdo 53/2026 vyslal jasný vzkaz o tom, jak dalece smí trestní právo zasahovat do rodinných záležitostí. Případ se týkal otce a nevlastní matky, kteří byli obžalováni z ohrožování výchovy dítěte. O chlapce nejevili zájem, otec trávil noci u počítačových her, matka dítě posílala do družiny příliš brzy bez řádné svačiny a dítě bylo celkově zanedbáváno do té míry, že bylo svěřeno pěstounům. Ačkoliv v předchozím řízení obdrželi podmíněné tresty, Nejvyšší soud zasáhl a připomněl klíčový pilíř právního řádu.
Tímto pilířem je tzv. princip subsidiarity trestní represe. Zjednodušeně to znamená, že trestní právo je ten absolutně nejposlednější donucovací prostředek státu. Smí být použit až tehdy, když selžou všechny ostatní, mírnější nástroje ochrany společnosti. Trestní právo nesmí sloužit jako univerzální lék na všechny negativní jevy, natož jako nástroj pro vynucování ideálního a vřelého rodinného soužití. Prosté rodičovské selhání zkrátka nelze automaticky překlopit do roviny trestného činu.
Nejvyšší soud detailně rozebral, co musí být naplněno pro spáchání trestného činu ohrožování výchovy. Zákon vyžaduje porušení rodičovské povinnosti skutečně závažným způsobem. Trestným činem tak může být např. dlouhodobé fyzické či psychické týrání, svádění k trestné činnosti, tolerování záškoláctví či život v extrémně špatných hygienických podmínkách. Chování obžalovaných rodičů bylo sice v uvedené věci silně neempatické a z hlediska výchovy nevhodné, ale zdaleka nedosáhlo intenzity kriminálního jednání. Dítěti zabezpečili základní potřeby, školní docházku a nedocházelo k jeho fatálnímu zanedbávání.
Soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že pokud rodiče neplní svou roli optimálně, stát má reagovat primárně prostředky rodinného práva a sociální péče. Nástrojem nápravy v podobných situacích nejsou trestní sankce, nýbrž orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) či opatrovnické soudy, jež mohou dítěti zajistit bezpečné prostředí a odbornou pomoc. Naopak automatické trestání selhávajících rodičů dítěti nijak neprospěje. Výchovný přešlap nebo citový chlad sice může být smutným lidským selháním, ale trestní právo na něj má dopadnout opravdu až v těch nejkrajnějších a nejzávažnějších případech.
