Smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.
Ne všichni řidiči si však tato pravidla dostatečně osvojili a často jsou schopni vnímat pouze informaci o nejvyšší dovolené rychlosti. Někdy ani tu ne. V některých případech pak nejsou schopni adekvátně reagovat na vstup chodce do vozovky, což může vést až ke střetu vozidla s chodcem.
Z principu omezené důvěry v dopravě vyplývá, že řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou při provozu dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. A právě konkrétní okolnosti pak mají zásadní vliv na odpovědnost řidiče za způsobení dopravní nehody.
V rámci soudní praxe se Nejvyšší soud k tomuto tématu vyjádřil mimo jiné tak, že řidič, který vidí chodce vstupujícího do vozovky, byť nikoli ještě do jeho jízdního pruhu, může předpokládat, že jeho chůze bude plynulá a bude směřovat k jednorázovému překonání celé šíře vozovky. Za standardní naopak nelze považovat situaci, kdy chodec záměrně do vozovky vstoupí s očekáváním, že překoná jemu bližší jízdní pruh, kde nic nejede (popř. jede tak, že tamní řidiče nedonutí k náhlé změně rychlosti a směru jízdy), uprostřed vozovky se zastaví, nechá za zády projíždět auta a bude vyčkávat, až se uvolní další před ním ležící jízdní pruh. Takové chování je již indicií, že chodec své povinnosti nedodržuje a dopravní situace se stává potenciálně nebezpečnou. Nelze akceptovat, aby pak na takové chování řidič nehleděl a limitoval svůj zájem jen na koridor své jízdy.
V okolnostech posuzovaného případu už samotný vstup chodce do vozovky signalizoval situaci, v níž bylo z hlediska opatrnosti a ohleduplnosti namístě začít brzdit, nikoli pouze sundat nohu z plynového pedálu, čekat, co se stane dále, a v podstatě doufat, že chodec žádnou svou povinnost neporuší. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se chodec na blížící se vozidlo podívá nebo jej jinak registruje (11 Tdo 220/2026).
Poučení je jednoduché. Řidič musí neustále komplexně vyhodnocovat celkovou situaci v provozu a uzpůsobit tomu rychlost své jízdy.
