Argument rodiče, že chce dítě vést k finanční odpovědnosti a nepodporovat u něj pohodlný vztah k penězům, však nemusí být pro soud při určování výživného rozhodující.
Při určení rozsahu výživného totiž soud přihlíží i k tomu, zda se povinný rodič nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Jednou z námitek rodičů pak může být, že soud až příliš zasahuje do toho, jak by měli spravovat svůj majetek, popř. přistupovat ke svému podnikání. U přiznání nadstandardní výše výživného se lze potkat s námitkou rodičů, že pak dítě bude žít bezpracným životem.
Je zřejmé, že univerzální pravidlo, jak k těmto námitkám přistupovat neexistuje, když vše záleží na konkrétních okolnostech posuzovaného případu. Nicméně, jaká východiska nám přináší soudní praxe?
Ústavní soud považuje za adekvátní, pokud soud rodičům s nadstandardními majetkovými poměry stanoví i nadstandardně vysoké výživné. Soudce by pak neměl být prostým počtářem, ale měl by se v souvislosti se stanovením výše výživného zamýšlet též nad jeho smyslem a účelem. Zákonná úprava uvádí, že za odůvodněné potřeby dítěte lze považovat i tvorbu úspor, pokud to majetkové poměry rodiče připouštějí. Pokud tomu tak je, tak přiměřené úspory dítěti usnadní vstup do samostatného života. Zároveň by jejich výše neměla dosáhnout takové částky, že by ohrozily přirozenou životní motivaci dítěte brát se o svůj vlastní úspěch a místo v životě, či že by mu umožnily žít dlouhodobě či trvale bezpracný život.
Rodič také musí počítat s tím, že pokud se např. rozhodne svůj majetek vložit do fondu či nadace za účelem jeho zajištění pro budoucí generace a zabránění rozptýlení, že tento majetek může bude zohledněn při určování výše výživného k nezaopatřenému dítěti, jehož narození je již v době založení fondu známo (II. ÚS 531/26).
Plnění vyživovací povinnosti rodiče k dítěti má pak nepochybně přednost před rozmnožováním majetku. Při určování výše výživného je tak nutno přihlížet nejen k faktickým výdělkům povinného rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho majetku, který, mimo jiné, určuje jeho celkovou životní úroveň (II. ÚS 75/26).
