Výrazně to může vystoupit do popředí po smrti zůstavitele. Mohou totiž nastat situace, kdy dědici v honbě za majetkem překročí nejen morální, ale také i zákonné hranice. Občanský zákoník na takovéto situace pamatuje v podobě úpravy tzv. dědické nezpůsobilosti.
Z dědického práva je tak vyloučen ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.
Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona, nezávisle na projevu vůle zůstavitele, v případech, kdy se dědic svým vlastním chováním vyloučí z dědické posloupnosti po zůstaviteli. Dědická nezpůsobilost je důsledkem závadného, obecně neakceptovatelného, chování potencionálního dědice, kterého se dopustil vůči zůstaviteli, popř. dalším vyjmenovaným osobám, a znamená, že ten, kdo by jinak byl povolán za dědice, nedědí.
Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále vyplývá, že pro závěr o dědické nezpůsobilosti není rozhodné, zda pachatel byl za úmyslný trestný čin proti zůstaviteli (některé z uvedených osob) odsouzen či nikoliv, případně zda zanikla možnost trestního postihu (např. v důsledku smrti pachatele, prohlášení za mrtvého, promlčení, amnestie, udělení milosti apod.). Pravomocným rozsudkem trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo tento čin spáchal, je však soud v řízení o dědictví vázán.
Podstatné je vždy především to, zda k jednání, které má znaky trestného činu, došlo. Pokud nedošlo k odsouzení pachatele, je nezbytné, aby soud (v řízení o pozůstalosti, příp. ve sporném řízení o dědické právo), vyjdou-li najevo pochybnosti ohledně dědické způsobilosti některého z účastníků, zjišťoval všechny rozhodné skutečnosti a opatřoval k nim potřebné důkazy, neboť pro závěr, že daná osoba nedědí, zcela postačí, že je naplněn důvod dědické nezpůsobilosti, tj. že se trestný čin stal (NS 24 Cdo 2962/2025). Dědickou nezpůsobilost je přitom třeba posuzovat podle právní úpravy účinné v době, kdy k závadnému jednání došlo.
