V řízení o dědictví si sice dědicové mohou dohodnout, jaká bude výše jejich dědických podílů. Ne vždy je však dohoda mezi dědici z různých důvodů průchozí. Může však dědic, který před smrtí zůstaviteli poskytoval péči a podporu požadovat z tohoto důvodu nějaké vypořádání?
Dle občanského zákoníku platí, že při dědění dle zákonné dědické posloupnosti má dědic právo požadovat po ostatních dědicích vypořádání, pokud se staral o zůstavitele (osobně nebo prostřednictvím jiných osob) delší dobu (zpravidla alespoň několik měsíců) nebo přispěl značnou měrou k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku prací, peněžitou podporou nebo podobným způsobem (bez přičinění dědice by se tak majetek zůstavitele nezachoval v takové podobě, v jaké se stal pozůstalostí), aniž byl za to odměňován. Vypořádání se pak poskytne ve výši přiměřené trvání a rozsahu toho, co plnil, a hodnotě pozůstalosti. O tuto výši se zvětší jeho dědický podíl. To platí i v případě, že dědic, který není pozůstalým manželem, plnil vůči zůstaviteli vyživovací nebo obdobnou povinnost.
Jedná se tak o případy, kdy poměry zůstavitele (zejména jeho zdravotní stav) vyžadovaly péči jiné osoby nebo jestliže sám zůstavitel nebyl (pro svůj věk nebo z jiných důvodů) schopen řádně se postarat o udržení nebo zvětšení svého majetku. Vypořádání slouží ke zohlednění toho, že potřebnou péči a starost o zůstavitele nebo jeho majetek vynaložili jen někteří z jeho dědiců, zatímco ostatní byli v tomto směru nečinní. Současně je nutno zdůraznit, že soudy k tomuto vypořádání přistupují jen zcela výjimečně, kdy je z okolností případu zcela nepochybné a jednoznačné, že některý z dědiců se o zůstavitele staral sám, kdežto ostatní se na péči o něj nepodíleli.
O vypořádání také nelze hovořit např. za situace, kdy dědic přispíval na udržení a zvětšení nemovitosti zůstavitele, ve které sám bezplatně bydlel, neboť zde není naplněna zákonná podmínka „aniž by za to byl odměňován“. Odměnou je totiž třeba rozumět nejen poskytnutí přiměřené finanční protihodnoty, ale i jiného majetkového zvýhodnění spočívajícího například právě v tom, že dědic poté, co přispěl ke zvelebení nemovitosti zůstavitele, již nemusel vynakládat prostředky na vlastní bydlení v penězích (NS 24 Cdo 67/2026).
