Každému je zřejmé, že po konzumaci alkoholických nápojů nemůže řídit motorové vozidlo, neboť by tak hazardoval nejen s životem svým, ale také se zdravím a životem jiných osob; zároveň by se dopustil závažného protiprávního jednání. Pokud však řidič motorového vozidla přenechá své vozidlo kamarádovi, který rovněž požil alkoholické nápoje, aby ten řídil, nemusí mít zdaleka vyhráno stran jeho trestní odpovědnosti.
Trestní zákoník na případy řízení motorového vozidla nejen po požití alkoholických nápojů pamatuje, když upravuje skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky („Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti; § 274 odst. 1“) Nejvyšším soudem byl nedávno posuzován případ (7 Tdo 772/2021), kdy si dva kamarádi zašli do restaurace, společně popíjeli alkoholické nápoje, následně nastoupili do vozidla, přičemž došlo k dopravní nehodě. O potrestání řidiče nebylo pochyb, ale spolujezdec, a současně vlastník vozidla, který řidiči předal klíče od vozidla, byl nemile překvapen, když potrestání dopadlo i na jeho osobu.
Spolujezdec byl totiž shledán vinným účastenstvím ve formě pomoci na přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Podstatné totiž dle názoru soudu bylo to, že v návaznosti na společnou konzumaci alkoholu spolujezdec po předání klíčů od svého automobilu umožnil spoluobviněnému řidiči, který se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, řídit své vozidlo. Tímto jednáním spolujezdec vědomě a úmyslně poskytl řidiči pomoc ke spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Obrana spolujezdce, že v daném případě se jednalo o pouhou společnou jízdu s opilým řidičem (tj. o pasivní účast spolujezdce), která není trestná, nebyla shledána důvodnou. Pokud by totiž spolujezdec řidiči nepomohl tím způsobem, že mu poskytl své vozidlo k jízdě, k předmětnému přečinu by vůbec nedošlo.
Závěrem lze tedy shrnout, že pravidlo „alkohol a řízení k sobě prostě nepatří“, může v některých případech ovlivnit i spolujezdce.
