Poměrně častým zvykem našeho zákonodárce je regulace všech aspektů našeho života, a v této souvislosti nezapomněl ani na otázku chovu čuníka pro vlastní potřebu. Nejdůležitější odpovědi na otázky typu, co může a co již nesmí dělat domácí chovatel a jaké sankce mu můžou být uloženy v případě nesplnění povinností, najdeme především v plemenářském zákoně, zákoně o veterinární péči a v zákoně na ochranu zvířat proti týrání.
Na začátek je vhodné upozornit na některé povinné byrokratické procesy. Každý chovatel je povinen evidovat sebe jako chovatele a své hospodářství u Českomoravské společnosti chovatelů, a také by v této souvislosti neměl opomenout registrovat u této instituce rovněž svého vepříka. Uvedenou povinnost lze vztáhnout i na chov pouze jednoho prasátka. Tímto však administrativní povinnosti chovatele bohužel nekončí. Nelze také zapomínat na povinnost vést pro každé své hospodářství evidenci výstižně označenou jako „registr prasat v hospodářství.“ Naštěstí tuto povinnost nemají ti, kteří se rozhodli pořídit vepříka pouze pro porážku, což je případ, kdy chovatel provede zabijačku do 7 dnů od jeho koupě. V neposlední řadě je úkolem chovatele zajistit označení svého čuníka prostřednictvím tetovaní či ušní známky.
Pro někoho to může být překvapivé, ale i čuník je považován za živoucí bytost a jako takový má přece jenom nějaká práva. Neměli bychom se k němu tedy chovat jako k méněcennému tvoru. Chovatel by měl zejména zajistit chov svého prasátka v prostředí, které vyžadují jeho biologické a fyziologické potřeby, dále ho pravidelně čistit, starat se o jeho zdravotní stav a náležitě jej krmit. Jeho týrání je samozřejmě zakázáno, přičemž na týrání zvířat jsme upozornili v jiném příspěvku.
Někoho zajímá odpověď na otázku, zda je ještě možné uspořádat domácí zabijačku. Právní předpisy ji nezakazují. Je však nutno pamatovat na to, že výslužku lze dát pouze osobám žijícím v jedné domácnosti s chovatelem a jeho blízkým osobám. Soused tak má smůlu.
