Mobiliární exekuce – možnosti obrany třetích osob

Mobiliární exekuce, resp. exekuce prodejem movitých věcí představuje poměrně výrazný zásah do soužití osob.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Jakým způsobem se ale při provádění exekuce může bránit třetí osoba (odlišná do povinného), jejíž věci jsou při „návštěvě“ exekutora pojaty do soupisu movitých věcí? Obranný prostředek představuje návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu, který může daná osoba podat do 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděla o soupisu movitých věcí. Pokud však exekutor takovému návrhu nevyhoví, má daná osoba možnost podat tzv. vylučovací žalobu. V rámci dané „návštěvy“ exekutora však často třetí osoby předkládají různé doklady, které mají prokázat jejich vlastnictví movitých věcí tak, aby tyto do soupisu pojaty nebyly. Stačí to?

Nejvyšší soud (NS) se k této otázce znovu vrátil ve svém nedávném rozhodnutí (30 Cdo 2546/2022), a to v situaci, kdy se třetí osoba mimo jiné domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v zahrnutí jejího osobního automobilu do soupisu věcí postižených exekucí. V daném případě soudní exekutor do soupisu pojal osobní automobil, který byl v Centrálním registru vozidel evidován na osobu povinného, kdy však třetí osoba dokládala své vlastnické právo předložením soukromých listin (kopie kupní a zástavní smlouvy k automobilu bez ověřených podpisů). Soudní exekutor ale v daném okamžiku nepovažoval listiny předložené třetí osobou za dostatečné k prokázání existence jejího vlastnického práva.

NS k tomuto uvedl, že v případě, kdy soudní exekutor sepíše určitou věc navzdory tvrzení ze strany povinného nebo třetí osoby, že tato věc není ve vlastnictví povinného, a současně poskytne třetí osobě poučení, že své právo k této věci musí uplatnit vylučovací žalobou, nedopouští se nesprávného úředního postupu. Při soupisu totiž nelze vždy náležitě posoudit, které z nalezených věcí nepodléhají exekuci, nýbrž postačí pouhý rozumný předpoklad, že povinný je vlastníkem sepisované věci. Při provádění soupisu totiž není povinností soudního exekutora vlastnické právo povinného zjišťovat.

NS rovněž uvedl, že předpoklad, že vlastníkem sepsané věci je povinný, nemusí být vyvrácen ani předloženými listinami, které nemají povahu veřejných listin, když u nich nelze předpokládat jejich pravost a nelze ani mít za to, že by jejich pravost bylo možné na místě jednoduše ověřit. Nesepíší se tedy jen ty věci, které jsou z exekuce ze zákona vyloučeny, popřípadě ty, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být sepsány.

Další zprávy z regionu