Názor dítěte

V dnešním článku se budeme věnovat otázce posuzování názorů dětí ve vztahu k rozhodování soudu ve věcech péče o nezletilé. Ukončení společného soužití rodičů s sebou často přináší mnoho emotivních a psychicky vypjatých situací, které mohou do velké míry ovlivnit přirozený vývoj jejich dětí.

Ilustrační foto: Designed by Freepik

Bohužel, rodiče v takových případech mnohdy zapomínají, že spolu kdysi žili v harmonickém svazku, a že jakýkoliv spor mezi nimi má negativní vliv nejen na citové rozpoložení jejich dětí.

Není žádnou výjimkou, že při rozhodování soudu o úpravě poměrů k nezletilým dětem jsou právě děti určitými „rukojmími“ představ rodičů o nastavení „spravedlivé“ formy péče a styku. S tím souvisí také snaha rodičů o ovlivnění názoru dětí ve svůj prospěch, což je spojeno s maximalizací pozornosti vůči dítěti a v neposlední řadě též s očerňováním druhého rodiče před dítětem samotným.

Občanský zákoník stanovuje, že před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. Dále hovoří o tom, že o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud dle zákona patřičnou pozornost. Pokud však dítě výše uvedeného není schopno, soud zjišťuje názor dítěte prostřednictvím toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte. Takovouto osobou je pak zejména orgán sociálně-právní ochrany dětí, jehož stanovisko představuje důležitý díl ve stavebnici souhrnného rozhodování soudu.

V tomto kontextu je však nutno zmínit i poznatky z judikatury Ústavního soudu, který zastává stanovisko, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly, a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (III. ÚS 2132/21). Soudy by tudíž měly vždy hodnotit množství faktorů, které mají vliv na vytvoření názoru dítěte, včetně citových vazeb dítěte k oběma rodičům a míry ovlivnění dítěte některým z rodičů. To vše také proto, aby dítěti bylo zajištěno stabilní výchovné prostředí v souladu s jeho nejlepším zájmem.

Další zprávy z regionu