Ochrana elektronických dat je tedy alfou i omegou pro fungování v digitálním světě. Každému jsou jistě známé časté formy kybernetických útoků ve vztahu k získávání/nakládání s elektronickými daty v podobě malwaru (ransomwaru) nebo phishingu. Dopustit se trestného činu ve vztahu k neoprávněnému nakládání s daty se lze však mnohem „banálnějším“ způsobem.
Trestní zákoník v rámci skutkové podstaty trestného činu – Neoprávněný přístup k počítačovému systému a neoprávněný zásah do počítačového systému nebo nosiče informací, stanoví, že kdo zasáhne do počítačového systému nebo nosiče informací tím, že neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Jako nosič informací lze pak chápat jakýkoliv prostředek, do kterého lze zapsat/z kterého lze získat data (typicky harddisk, USB klíč, mobilní telefon, ale i další formy uložišť). Odhlédneme-li od „běžného“ typu pachatelů trestného činu v podobě různých „hackerů“, pachatelem tohoto trestného činu může být i osoba, která si elektronická data neoprávněně zkopíruje pro svou vlastní potřebu, příp. jejich další užití.
Takovou situací se v konkrétní věci (4 Tdo 279/2023) zabýval i Nejvyšší soud (NS). V daném případě totiž obviněný neoprávněně užil data v době, kdy si byl vědom ukončení svého působení ve společnosti (na pozici obchodního ředitele), tak, že si na svůj soukromý harddisk zkopíroval data společnosti (dokumenty s daty zákazníků společnosti, kontakty, dokumenty s informacemi o výběrových řízeních, kterých se společnost účastnila) bez vědomí oprávněné osoby a v rozporu s interními předpisy. NS k tomuto uvedl, že za neoprávněné považuje konstantní judikatura takové užití, které je v rozporu s právní normou, stanoveným účelem, popřípadě bez vědomí či souhlasu oprávněné osoby. Ve smyslu výše uvedeného ustanovení trestního zákoníku je pak neoprávněným užitím dat i jejich nedovolené zkopírování na jiný nosič informací za účelem pozdějšího využití pro potřeby pachatele nebo jiné osoby.
Z uvedeného vyplývá, že není radno podceňovat stanovená pravidla či předpisy pro nakládání s elektronickými daty, a to i v rámci zaměstnání. Opačný přístup s sebou může v konečném důsledku přinést výše uvedené trestněprávní důsledky.
