Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být dle § 2957 občanského zákoníku určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy a obava ze ztráty života. Při volbě způsobu a výše zadostiučinění je pak třeba vycházet z chování škůdce.
Ve věci sp. zn. 25 Cdo 3111/2018 se Nejvyšší soud zabýval podmínkami zvýšení náhrady nemajetkové újmy u tzv. sekundárních obětí (nepřímo poškozených osob). V daném případě šlo o to, že škůdce, který byl pod vlivem návykových látek a měl již uložen zákaz řízení motorových vozidel, usmrtil při honičce s policií jednu z policistek, manželku poškozeného a matku dvou poškozených – nezletilých dětí (v době úmrtí matky ve věku čtyř a sedmi let). Nejvyšší soud dovodil, že popsané okolnosti, za nichž došlo k vraždě manželky a matky poškozených, která plnila pracovní povinnosti směřující k ochraně bezpečnosti osob a majetku a udržování veřejného pořádku, zintenzivňují účinky škodlivosti zásahu (intenzitu duševních útrap) ve vztahu k poškozeným (manželovi a dvěma dětem). Tomu pak musí odpovídat i výše peněžité náhrady, kterou musí být spravedlivě vyvážen, resp. zmírněn nepříznivý následek takto závažného zásahu do práv poškozených. Přihlédl též k dalším okolnostem na straně poškozených (především k intenzivním rodinným vazbám mezi zavražděnou a poškozenými, k obtížné situaci poškozeného manžela, který zůstal sám jako jediný živitel a vychovatel obou dětí) a k okolnostem na straně škůdce (k jeho bezohlednosti a lhostejnosti). Na základě toho došlo k mimořádnému zvýšení peněžité náhrady, kterou musel škůdce pozůstalým odčinit.
V tomto směru lze dojít k závěru, že ke zvýšení peněžité náhrady dojde také v případě, kdy je újma způsobena vědomě podvodným jednáním za použití lsti (např. vydává-li se člověk za někoho, kým není, aby získal důvěru poškozeného a následně mu způsobil újmu), pohrůžkou (nejen násilím), anebo když je újma způsobena člověku, který je na škůdci závislý (např. z důvodu věku, duševní poruchy apod.). U obavy ze ztráty života pak prožití strachu ze smrti může ve zvláštních případech jednak opravňovat poškozeného k požadavku na peněžité zadostiučinění namísto pouhé morální satisfakce a rovněž hraje roli při určování jeho výše. Přitom není podstatné, zda opravdu došlo ke zranění poškozeného, či byl jeho život skutečně ohrožen.
