Takovýto zásah může vést ke vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, která se dle občanského zákoníku odčiňuje přiměřeným zadostiučiněním. To je poskytováno v penězích, pokud zde není jiný dostatečně účinný způsob, jak újmu odčinit.
Předně je nutno posoudit, zda vůbec má být zadostiučinění v konkrétním případě poskytnuto, neboť člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné slovní útoky, projevy neúcty apod.). Dále se zkoumá, zda postačuje morální satisfakce (např. omluva), a teprve v případě, že nezajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy, přichází v úvahu satisfakce peněžní. Přiměřenost zadostiučinění je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu, a to jak z hledisek objektivních (např. rozsah újmy, doba jejího trvání), tak i subjektivních, a to jak na straně poškozeného (např. míra snížení jeho důstojnosti či vážnosti ve společnosti, vliv na jeho postavení profesní, společenské a rodinné), tak na straně škůdce (např. forma zavinění, způsob zásahu a doba jeho trvání, snaha o odčinění následků, atd.).
Výše uvedené hodnocení v nedávné době použil Nejvyšší soud ČR (25 Cdo 167/2019) při posuzování nároku poškozeného na peněžní satisfakci. Poškozený v této věci byl v diskuzi ke konkrétnímu článku na sociální síti, jíž se účastnilo okolo 50 osob, druhým diskutujícím v reakci na svůj příspěvek označen vulgárním slovem. Nicméně, v této konkrétní věci soud vycházel z toho, že nikoliv každá diskuse, která se na dané sociální síti vede, je předmětem zájmu většího počtu uživatelů, ač tato sociální síť je celosvětovým médiem, které používá několik miliard uživatelů.
V daném případě dopad na osobu poškozeného nebyl natolik zásadní, aby zde byl důvod pro přiznání peněžní satisfakce. Přestože bylo zasaženo do práv poškozeného, bylo prokázáno, že tento zásah nebyl veden záměrně, nebyl celoplošný, trval krátkou dobu, a navíc poškozený již od okamžiku zveřejnění dané reakce mohl požádat o její smazání. Poškozený však žádost provozovateli sítě podal až po 24 dnech, což svědčilo o tom, že způsobená újma pro něj nebyla natolik závažná. Soud zde tak dospěl k závěru, že dostatečným zadostiučiněním by pro poškozeného představovala satisfakce morální, tedy omluva.
