Každý spoluvlastník má právo k celé věci, je však omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Každý ze spoluvlastníků je výlučným vlastníkem svého podílu na věci.

Velikost jednotlivých podílů by měla být určena při vzniku spoluvlastnictví a nejlépe zachycena písemně v listině. Podpůrně zákon stanoví, že nejsou-li podíly stanoveny, má se za to, že jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

Podíl vyjadřuje, jak se každý jednotlivý spoluvlastník účastní při rozhodování o společné věci, a jak se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

Důležitou otázkou fungování spoluvlastnictví je správa společné věci. Zákon zakotvuje základní principy: 1) každý spoluvlastník je oprávněn k účasti na správě věci; 2) při rozhodování váha hlasu spoluvlastníka vychází z velikosti jeho podílu; 3) o běžné správě se rozhoduje většinovým poměrem a při významné záležitosti se uplatní dvoutřetinová většina. Ze všech právních jednání, které se týkají společné věci, jsou oprávnění a zavázáni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Tzn. i přehlasovaní spoluvlastníci. (Občanský zákoník upravuje základní obranu pro přehlasované spoluvlastníky).

Je velmi důležité si uvědomit, že spoluvlastníci nesou vedle svého práva také díl povinností spojených s věcí, tzn. nejen výhody, ale i závazky, náklady.

Jako nejlepší řešení správy společné věci, zejm. z hlediska preventivního, lze doporučit, aby spoluvlastníci uzavřeli písemnou dohodu, ve které upraví podmínky společného užívání věci (např. režim střídání se v užívání na společné chatě), dále rozhodování o vynaložení a hrazení nákladů spojených na údržbu apod. Také zde lze sjednat předkupní právo jednotlivých spoluvlastníků k podílům ostatních spoluvlastníků, které ze zákona platí jen ve velmi zúžené podobě.