Pro připomenutí je třeba uvést, že provozovatel dopravy, či dopravního prostředku má tzv. objektivní odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu. To znamená, že provozovatel bude za škodu odpovědný vždy, byla-li způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu vozidla. Této odpovědnosti se však může zprostit, pokud prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které lze po něm požadovat, aby ke škodě nedošlo. Výjimku z odpovědnosti pak představuje oprava vozidla (osoba převzala prostředek k opravě) nebo užití dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele (neoprávněné užití cizího vozidla).
Dále je nutno dodat, že zvláštní povaha provozu vozidla je spatřována v jeho technických vlastnostech, např. ve zvýšené rychlosti, omezené ovladatelnosti, vysoké hmotnosti, technické konstrukci, charakteru materiálu, a to v souvislosti s využitím dopravního prostředku k jeho provozu. O samotný provoz se pak typicky jedná v případě klasické jízdy; nicméně, soudy chápou provoz šířeji, tedy i jako přípravu k jízdě, nebo uvedení motoru do chodu v garáži.
V posuzované věci se soud zabýval problematikou škody způsobené požárem, který vznikl v důsledku závady na elektroinstalaci vozidla zaparkovaného v budově.
Při rozhodování soud v uvedeném případu vycházel ze skutečnosti, že i elektroinstalace vozidla je jeho vnitřní součástí, má technickou povahu, slouží k provozu vozidla a vyznačuje se potencionální nebezpečností, jak při pohybu vozidla, tak v klidovém stavu. Dále pak uvedl, že v současnosti jsou vozidla „prošpikována“ takovým množstvím technologických „vychytávek“, že nelze přesně určit, jak tato zařízení fungují v době, kdy je vozidlo v „klidovém stavu“ a jaké vnitřní procesy zde probíhají.
Na základě výše uvedeného soud rozhodl, že také závada na elektroinstalaci vozidla zaparkovaného v garáži, která vedla ke vznícení vozu a následnému požáru budovy, zakládá objektivní odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou zvláštní povahou provozu motorového vozidla.
(Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3485/2016.)
